31. 12. 2004
Pane doktore, velice mě zaujalo Vaše vysvětlení, proč jsme lechtiví. Nevíte ale, proč v noci "skřípu zubama"?
Radka, Rakovník
Proč zrovna Vy skřípete v noci zuby, to nevím, ale tuším to, neboť s největší pravděpodobností jde o tzv. bruxismus (bruxomanie, brychomanie). Původně to bylo pokládáno za „zubní“ záležitost, ale ve skutečnosti jde o poruchu psychofyziologickou, na které se podílejí vlivy psychologické, neurofyziologické a asi i fyzikální. V dospělé populaci se bruxismus, čili skřípání zuby (nejčastěji právě v noci) projevuje u více než 5% lidí, stejně u mužů jako u žen. Zubaři na něj často narážejí při onemocněních dásní („co svědí, to se drbe“) a při resorpci (úbytku) alveolární kostní hmoty (čelistních jamek). Bruxismus vede k nadměrnému rozvinutí žvýkacích svalů (skřípání je pro ně jakousi posilovnou) a k poničení temporomandibulárního (čelistního) kloubu. Nekřupe Vám v něm? Bruxismus je někdy na pozadí příznaků, kterým lékaři nemohou přijít na kloub, jako je citlivost zubů, bolesti hlavy a bolesti v obličeji. Psychoanalytici ho považovali za důsledek potlačeného hněvu, úzkosti, nenávisti, až sadismu. Osobnost bruxistů byla často popisována jako závislá a nadměrně pasívní, kde frustrace navodila hněv a hostilitu. Upozorňovalo se na to, že jsou bruxisté „genuinní“, tj. „jako takoví“, čili z povahy věci, a bruxisté „při zátěži“, s emočními poruchami a se sklony k agresi. Organicky zaměření badatelé a klinici počátku 20. století považovali za příčinu bruxismu poruchy (léze) v mozkové kůře a v jiných oblastech mozku (pons) a nacházeli dokonce souvislost se zánětem ledvin (nefritis), mozkových blan (meningitis), se spastickou hemiplegií (ochrnutím) a s neurologickými poruchami jako je chorea. Další hledali spojení s nadměrnou kyselostí moče, nadměrnou funkcí štítné žlázy, s alergií a se zánětem dutin. U dětí se hledala souvislost s epilepsií. Vyšší výskyt se někdy nacházel u dětí mentálně retardovaných a podezření je též na genetickou vlohu. Určitou roli v mechanismu rozvoje bruxismu bude hrát dopamin, protože k prudkému rozvoji skřípání zubů dochází často v důsledku pozdních pohybových poruch (dyskinéz) po antipsychotických lécích a častý a silný bruxismus bývá po stimulanciích jako je amfetamin či fenfluramin. Tohleto všechno rozsoudit není jednoduché. Často snazší než se trápit po doktorech, bývá smířit se s tím. I když mnohdy se skřípěním zubů….
(bez záruky)