16. 12. 2004
Vážený pane doktore,
Váš sloupek je jeden z úplně prvních, po kterém "skočím" po otevření nového Reflexu. Taky se zeptám. Dá se deprese vyléčit? Jak dlouho se s ní dá vlastně žít? Je mi 37 let, léčím se ambulantně necelý rok /myslím, že jsem přišla za 5 minut 12/, užívám Citalec 20 jedenkrát denně. Nejhorší stádium, se kterým jsem navštívila paní doktorku odeznělo poměrně rychle, během 14ti dnů jsem byla naprosto vyměněný člověk. Nejdřív až lehce euforický, křivka šla mírně dolů, ale bylo mi příjemně. Další epizoda se opakovala koncem října a od té doby se to celkem pravidelně střídá. Všechno začne tím, že odezní dobrá nálada až euforie, je vystřídána pochybnostmi, ty přejdou ve smutek , skleslost, ta je horší a následuje fáze pod hranicí příjemného /normálního/ žití. Celý den bojuji, aby to nikdo nepoznal, není možné uvažovat ani na 2 dny dopředu, všechno je problém, všechno je černé, je to jakoby mě někdo přikryl černou těžkou dekou, nedovolil mi vidět sluníčko a ještě se mě snažil zakrýt poklopem, abych náhodou nevylezla. Člověku rychle ubudou síly, jsem unavená, schovávám se a "utíkám". To jsou dny, kdy úplně rozumím těm, co to "vyřešili" jednou pro vždy. Taky mě napadá, jak to asi jednou vyřeším, pokud se to bude takhle pravidelně opakovat, jak dlouho budu mít sílu ten poklop odstrkovat. Začíná mi to dělat problém i v zaměstnání, moje výkonnost je v tyhle dny doslova poloviční. Jen přežívám. Paní doktorka si vše zapsala, nic moc neřekla a navrhla zvýšit dávku léku na dvojnásobek. Nebylo mi pak dobře. A hlavně. Všechno se děje bez závislosti na mé vůli, bez příčiny, žiji zcela normální život, mám práci, 2 krásné děti a hezké manželství. Těžko se dá věřit tomu, že se někdy bojím vylézt z postele. Proč? Jak dlouho to bude trvat? Dá se proti tomu něco udělat jednou provždy? Děkuju. /prosím nezveřejňovat celé moje jméno./ J. R. Liberec.
To, co nazýváte „dobrou náladou až euforií“, může (ale nemusí) být mánie, nebo alespoň její lehčí forma, tzv. hypomanie. Kdyby tomu tak bylo - a to může rozpoznat asi jen psychiatr - pak by ve Vašem případě šlo o Bipolární poruchu, u které se na rozdíl od opakující se deprese střídají období deprese s obdobími mánie či hypomanie. V takovém případě je léčba přece jen odlišná a začíná zpravidla tzv. stabilizátory nálady jako je lithium, karbamazepin nebo valproát. Uvedené názvy jsou generické a označují substanci, která je základem léků s různými obchodními názvy, jež zde záměrně neuvádím. K těmto stabilizátorům nálady lze při prohloubení deprese přidat antidepresivum, například i to, které užíváte. Ve Vašem případě by při neúspěchu bylo možno dávku Vašeho léku i zdvojnásobit a teprve pak posuzovat, jestli to stačí nebo ne. Při neúspěchu lze přejít na antidepresivum s jiným mechanismem účinku. Správně bych se Vás měl také zeptat, jaké další složky má Vaše léčba: jste po jiných stránkách v pořádku? Menstruujete pravidelně? Nemáte něco se štítnou žlázou? Nemáte jiné hormonální poruchy? Neužíváte nějaké látky nebo léky, o kterých se nezmiňujete? Provádí s Vámi někdo psycho- či jinou terapii? Jakou? Takových otázek je mnoho. Teprve na základě odpovědí na ně by bylo možno zodpovědně určit, co by se dál dalo s Vámi dělat a jakou to všechno má naději. Vidíte tedy, že možností je mnoho a házet flintu do žita je předčasné, i když v období deprese lákavé. Ale Vaše naděje je nejenom v protipólu deprese, kdy se dostavuje spíš legrace a zvýšené sebevědomí, ale i v tom, že o léčbu projevujete kvalifikovaný zájem. Najdete-li dobrého terapeuta, určitě se řešení najde a Váš stav se výrazně zlepší.
(bez záruky)