9. 12. 2004
Vážený pane profesore,
v jednom z čísel Reflexu jsem si přečetla Váš článek týkající se hraniční poruchy osobnosti, který chorobu charakterizoval a uváděl příčiny jejího vzniku. Lze tuto chorobu léčit? Jsou u nás pracoviště, kde jsou na tuto chorobu specializováni?
Děkuji za případnou odpověď.
S pozdravem L.Tomášková
Tehdy jsme si řekli, že hlavním rysem hraniční poruchy osobnosti je emoční nestálost (labilita), poruchy vnímání sebe sama a narušené mezilidské vztahy; příznaky jsou jakoby na hranici mezi neurózou a psychózou. Vlivem zátěže se při této poruše mohou totiž vyskytnout i psychotické jevy jako halucinace nebo iluze a chování postižených bývá nevypočitatelné. Nápadná je u nich úporná snaha vyhnout se opuštění, nestálé mezilidské vztahy kolísající od zbožnění po zavržení a nenávist, impulzivní chování (utrácení spousty peněz, nezodpovědné sexuální vztahy s mnoha partnery, bezohledné řízení, drogy, přejídání), sebevražedné jednání, silná podrážděnost, pocit prázdnoty, navztekanost, vztahovačnost a podezíravost. Příčiny jsou částečně v genech a částečně mají vliv traumata v dětství, zanedbání rodiči, sexuální zneužívání, konflikty v rodině a odloučení od rodičů. Hraniční porucha se často vyskytuje spolu s drogovou závislostí a v kombinaci s jinými duševními poruchami. Hlavním způsobem léčby je individuální psychoterapie podobná psychoanalýze (dynamická či analytická), jejímž cílem je mj. vytvořit pacientovi podpůrné ego (já). Je to však velmi obtížné pro terapeuta i pro pacienta a úspěch je většinou skromný. Bývá to nejčastější porucha, pro kterou se žádá změna lékaře, konzultace jiného odborníka apod. V poslední době se jako psychoterapie volby pro hraniční poruchu uvádí tzv. dialektická behaviorální terapie, založená na principech učení (přeučování). Tato terapie používá techniky rekonstrukce vzpomínek, určení a popis myšlenkových schémat, jejich přecvičování v představách, řešení problémů, různých experimentů a nácviku kontroly impulzů (náhlých „hnutí mysli“). Ke zvládnutí jednotlivých trsů příznaků se používají psychofarmaka, například antipsychotika k potlačení psychotických příznaků, antidepresiva při poruchách nálady, anxiolytika proti úzkosti a někdy i stabilizátory nálady jako lithium a karbamazepin. Psychofarmaka však tuto poruchu nevyléčí, pouze potlačují některé její nejnápadnější projevy. Koho tato problematika zajímá hlouběji, může si kliknout na internetovou stránku časopisu Psychiatrie (http://www.tigis.cz/PSYCHIAT/SUPL0401/16.htm), kde najde nejenom řadu podrobností o psychoterapii hraniční poruchy, ale také skutečné příběhy pacientů a příklady zvládání jejich potíží. Pracoviště specializované výlučně na tuto poruchu u nás není. Patří do kompetence každého psychoterapeuta, který ovládá uvedené techniky, a psychiatra, který může předepisovat léky.
(bez záruky)