18. 11. 2004
Dobry den,
rada bych se vás zeptala jaký máte názor na lidi, kteří předpovídají, že už brzy přijde konec světa. Mám malé dítě a tyhle zprávy mě vždycky tak trochu vyvedou z klidu i když vím, že je to nesmysl. Zvlášť když se taková zpráva objeví v běžném tisku, mnohdy interpretovaná nějakou známou osobností.. (Věra Bílá, Jana Kratochvílová) třeba v rámci rozhovoru. Jsou to lidé, kteří jsou o tom přesvědčeni, nebo kteří na sebe chtějí nějak upozornit?? Díky moc za odpověď. A.C.
Člověk na rozdíl od zvířat má tu nevýhodu (nebo výhodu?), že k tomu, aby zakusil nějakou emoci spojenou s určitou událostí, nemusí nutně onu událost prožít, někdy stačí si ji představit. Dochází-li v oblasti představivosti a emoční citlivosti k přílišným odchylkám od míry, jež nám pomáhá přežít, může se rozvinout i duševní porucha, která je postiženému anebo jeho okolí na obtíž. Důležité v tom všem je, že rozvoj představ typu „co by kdyby“ a emocí z velké části nezávisí na faktech, datech, podkladech a logických dedukcích. Jinými slovy, snadno se můžeme bát i toho, co neexistuje, nebo toho, o čem skoro nic nevíme. Ba dokonce, čím méně toho víme, tím neurčitější, neuchopitelnější a obecnější pocity ohrožení, obavy a úzkosti se u nás mohou rozvinout. V takovém emočním rozpoložení jsme snazší kořistí pro ty, kteří signalizují určitou jistotu a vědomost nebo nabízejí srozumitelné řešení a jsou zdrojem pocitu bezpečí. Mohou to být církve, sekty, i jednotlivci. Všimněte si, že v dějinách lidstva se strach z apokalypsy, z konce světa, opakovaně až epidemicky vyskytoval a byl mnohdy právě těmito autoritami podporován a šířen. Ostatně mýtus potopy světa takové memento symbolizuje. Svět jistě není v současné své podobě navždy udržitelný a, filosoficky vzato, jeho zánik je z perspektivy nekonečnosti zřejmě nevyhnutelný. Jenže nemá smysl toto povědomí vztahovat ke své každodennosti a k životní perspektivě našich dětí a vnoučat. Nic o tom totiž nevíme a neví o tom nic ani Věra Bílá, ani Jana Kratochvílová. Navíc je to úplně jedno, protože buď se nás konec světa netýká, a pak nemá smysl se znepokojovat, anebo ano, ale pak stejně není kam utéct, takže nemá význam se tím zabývat. Navíc konec světa není nic tak strašného, zažíváme ho postupně dnes a denně. Všichni, kteří si tu dnes čteme Reflex a takto diskutujeme, budeme bez výjimky nejdéle během 100 let buď jak buď mrtvi. Z našeho pohledu to tedy vyjde nastejno. A co se týče našich potomků, co naděláme? Z hlediska pozemského bytí všichni před námi dopadli nakonec stejně, ať se báli nebo ne. Tak čeho a proč se bát? Kdo věří v posmrtný život, ať se bojí pánaboha, kdo ne, ať se aspoň bojí, že lež má krátké nohy. Konec světa v tom nehraje žádnou roli.
(Bez záruky)