9. 9. 2004
Je možné, že současný nárůst depresí má příčinu i v našem ateismu? V poslední době mám pocit, že stále více pacientů by spíše než psychiatra potřebovalo kněze. Existuje nějaká studie, kerá by srovnávala výskyt depresívních poruch v závislosti na stupni religiozity té které země? Josef Dvořák
Vztah mezi výskytem duševních poruch, religiozitou a společensko-politickou atmosférou je velmi nepřímý a nejednoznačný. Je pravda, že v zemích s výrazným vlivem křesťanství je většinou méně sebevražd než v některých zemích, které jsou převážně ateistické. Podobně v islámských zemích je méně alkoholismu. Nikdy není však dost opakování, že psychiatrie je součástí medicíny, že duševní onemocnění jsou nemocemi mozku a že přisuzovat jejich výskyt ateismu je asi tak smysluplné jako přičítat ateismu vyšší výskyt kyčelních náhrad.
Proti představě, že psychiatr je pouhou náhražkou zpovědníka (či naopak), svědčí několik nepominutelných skutečností. Především velké duševní choroby jako schizofrenie a deprese se vyskytují prakticky všude na světě, katolicky či jinak nábožensky rozvinuté společnosti nevyjímaje. Také není výjimkou, že psychickou poruchou onemocní kněz, stejně jako jí může onemocnět psychiatr. Dějiny, literatura a film poskytují k tomuto tématu mnoho výmluvných příspěvků.
Dojemná je historie Mary Eddyové-Bakerové, zakladatelky Křesťanské vědy (Christian Science), která v podstatě hlásala, že nemoc je důsledkem nedokonalé víry (dokonalá víra v dokonalého boha nemůže vést k poruše), avšak sama ke sklonku života navštěvovala tajně lékaře, protože by jinak musela přiznat, že to je ve skutečnosti všechno jinak. Na mnoha osudech jednotlivců lze dokonce naopak ukázat, jak náboženství ve své urputné podobě může duševní poruchy vyvolávat nebo alespoň spouštět. Působivým a zřejmě značně autobiografickým dílem tohoto druhu je Bergmanův film Fanny a Alexander. Každý psychiatr se s podobnými příběhy ve své praxi setkal.
Zatímco dnes vidíme v naší kultuře nárůst drogových závislostí a agresivity, před sto padesáti lety zde nejspíše bylo o poznání víc sexuálních dysfunkcí a s nimi souvisejících poruch, jak tomu nasvědčuje například četba Freuda a historie sexuality. Zdá se tedy, že víra může být v mnoha aspektech v oblasti duševního zdraví vskutku nápomocná a že některé jevy možná lze přisoudit jejímu nedostatku, ale zrovna tak i opak může být pravdou.
REFLEX 36/2004, str.14
(bez záruky)