26. 2. 2004
Vážený pane profesore,
zajímalo by mě, zda je laicky rozpoznatelná "hraniční porucha osobnosti" a jaké jsou mechanismy jejího vzniku. Děkuji Hoškova V. Velké Losiny
Správné určení diagnózy Hraniční poruchy osobnosti bývá oříškem i pro odborníky. Už proto, že význam tohoto označení se historicky různě proměňoval a také proto, že příznaky hraniční poruchy, jak z názvu vyplývá, jsou na pomezí s jinými duševními poruchami a stavy, s nimiž jsou rozmazaně sdíleny. Hlavním rysem hraniční poruchy osobnosti je emoční nestálost, labilita, poruchy vnímání sebe sama a narušené mezilidské vztahy; je jakoby na hranici mezi neurózou a psychózou. Vlivem zátěže či mimořádných okolností se při ní mohou vyskytnout i psychotické jevy jako halucinace nebo iluze, ať už nepravé (pseudo-, má-li na ně dotyčný náhled) nebo skutečné mikropsychotické epizody. Dotyční často pomýšlejí na sebevraždu a všelijak se poškozují: najdete u nich mnohdy jizvy po popálení cigaretou, škrábance na končetinách aj. Jejich chování bývá nevypočitatelné, pro okolí nesrozumitelně motivované. Mají strach z opuštěnosti, přitom bývají agresivní a ve svém černobílém myšlení dělí lidi na ty, o nichž se domnívají, že je nenávidí (což jim oplácejí), a na ty „dobré“, které naopak „milují“. Jedním z jejich obranných mechanismů je tzv. splitting, čili nekritické dělení lidí na úplně špatné a naopak naprosto dobré, ideální. Pro určení diagnózy hraniční poruchy je důležitá přítomnost takových příznaků jako je úporná snaha vyhnout se opuštění, nestálé avšak bouřlivé mezilidské vztahy kolísající od zbožnění po zavržení a nenávist, pokroucené vnímání sebe sama, impulzivní chování (utrácení spousty peněz, nezodpovědné sexuální vztahy s mnoha partnery, bezohledné řízení, drogy, přejídání), sebevražedné jednání, silná podrážděnost a labilita, neustálý pocit prázdnoty, zlostnost a navztekanost, ztráta kontroly, vztahovačnost a podezíravost. Ne všechny tyto příznaky se musí vyskytnout najednou, ale musí jich být nejméně pět. Výskyt této poruchy se udává asi u 2% populace. Příčiny jsou částečně v genech, neboť výskyt mezi příbuznými je pětkrát vyšší než v obecné populaci, a částečně v tom, jak jde život: vliv mají traumata v dětství, zanedbání rodiči, sexuální zneužívání, konflikty v rodině, odloučení od jednoho nebo obou rodičů. Hraniční porucha se často vyskytuje spolu s drogovou závislostí, s poruchami nálady, s antisociální poruchou osobnosti (spojenou často s kriminálním jednáním), a je také pro jejich rozvoj významným rizikovým faktorem.
(bez záruky)