5. 2. 2004
Kdesi jsem četla Váš výrok, že když jste četl v novinách o něčem, o čem jste náhodou věděl, jak to bylo doopravdy, vždy to bylo nepřesné nebo nepravdivé. Z toho jste usoudil, ze podobně zkreslené je zřejmě všechno, co v novinách je, jenže to nepoznáte, protože jste u toho nebyl. Je to pravda? Můžete uvést konkrétní přiklad?
Je mi to povědomé, takže nepopírám, že jsem to někde řekl, ale už si nepamatuji, kde a jak to přesně znělo. Zkreslení paměti vinou její nepřesnosti, vlivem emoce („přání otcem myšlenky“), stárnutí apod. je pochopitelné a ospravedlnitelné. Stává se nám všem (viz první věta tohoto textu) a ti, kdož dělají noviny, nejsou výjimkou. U mnohých z nich k tomu však někdy přistupuje pochybení profesionální, pramenící z nedostatku zodpovědnosti, solidnosti, poctivosti a pečlivosti při ověřování informací. I zde je však třeba zvážit poměr mezi tím, co ta která informace vskutku znamená, a tím, jak moc je její význam znehodnocen příslušným zkreslením. Z hlediska vyzněni ranních zpráv je samozřejmě celkem jedno, zda na Kvildě naměřili -31 nebo -32 stupňů Celsia. Jindy však zpravodajství připomíná známou anekdotu o radiu Jerevan, kterého se jeden posluchač ptá, zda je pravda, že Ivan Ivanovič v Charkově vyhrál Volhu. „My odpovídáme: v zásadě to pravda je, ale nebyl to Ivan Ivanovič, ale Andrej Semjonovič, nebylo to v Charkově, ale v Kyjevě, nebyla to Volha, ale kolo, a nevyhrál ho, nýbrž mu bylo ukradeno“. Můj stále omílaný a přesto nehynoucí příklad je neschopnost jakéhokoli novináře odlišit psychiatra od psychologa. Přitom psychologie vznikla jako odnož myslitelství, psychiatrie jako odnož kustodiální medicíny. Psychologie je hlavně nauka o duševních pochodech a o mezilidských vztazích, psychiatrie o nemocech. Psychology byli často filosofové a matematici (Leibniz), psychiatry vždy lékaři. Psychologie se u nás dodnes studuje na filosofické fakultě, psychiatrie se učí na medicíně. Psycholog léčí převážně slovem, psychiatr může předepisovat prášky. To vše nemění nic na tom, že se to někdy prolíná, že jsou lékaři-psychoterapeuti a že psychiatr může být filosofem (Jaspers). Ale plést si to v novinách ber kde ber, je diletantismus, asi jako plést si veterináře a zoologa, zemědělce a botanika, obvodního lékaře a biologa, novináře a lingvistu. Samozřejmě, že novinář může být také lingvista, ale proboha, kde to jsme? Naposledy jsem byl označen za psychologa, kterým ke své škodě nejsem a nikdy jsem nebyl, tuším v Lidových novinách 12.12.2003 (článek „Nepochopitelná agrese“, str. 11). Naopak, můj přítel a kolega z pracoviště, Ladislav Csémy, který je psychologem a výzkumně se věnuje epidemiologii neinfekčních poruch, byl v těchže novinách 22.1.2004 označen za psychiatra („Mladí Češi dávají před tvrdými drogami přednost marihuaně“, str.1-2). Takže máte pravdu. Kdykoli čtu v novinách o něčem, co náhodou vím, skoro vždycky je to špatně. Ještě že mladí Češi vskutku dávají před tvrdými drogami přednost marihuaně a ne obráceně….
(bez záruky)