18. 9. 2003
Kam se řadí komplexy? Samostatně nebo do neuróz a kolik jich vlastně je, stačí numericky A.K.Praha4
Obávám se, že na druhou část dotazu nelze odpovědět. Původně byl v dušezpytu komplex chápán jako soubor myšlenek a představ. Významný představitel hlubinné psychologie C.G.Jung užil na počátku 20.století výrazu „Gefühlsbetonter Komplex“ pro soubor citově nabitých představ vytlačených zčásti nebo zcela z vědomí. Přesto, že jsou tyto představy do značné míry nevědomé, působí na způsob myšlení, cítění, prožívání a chování daného jedince. Košatost Jungova výrazu i jeho obsah se časem scvrkly na „komplexy“ a „mindráky“, jak je chápeme dnes v hovorové řeči. Podobně jako Jung používal výrazu komplex i Freud. Komplex, zvláště patologický, se projevuje jako přecitlivělost zaměřená na určitou oblast, jako „parazit“ duševní, sexuální a společenské činnosti. Je vždy nevědomý nebo přinejmenším odvozuje svůj význam od těch prvků, které zůstávají vědomí skryty. Vytváří nepříjemné duševní napětí, nepohodu, má vliv na rozhodování a mezilidské vztahy. Sytí například pocity méněcennosti, nejistoty a vztahovačnosti a působí přílišnou zranitelnost v určité oblasti. Jedním z postupů, jak se komplexům dostat na kloub a vyrovnat se s nimi, je právě psychoanalýza (Reflex 35/03) a jí ovlivněné psychoterapeutické školy. Z uvedeného ale plyne, že chápání pojmu je natolik rozmazané, že nelze komplexy vypočítat a utřídit, nemluvě o dalších významech toho slova. Jako komplexy jsou například také označovány druhé úrovně znakových struktur: jedinec totiž nespojuje vnímané předměty pouze na základě smyslové zkušenosti, ale též podle skutečných souvislostí mezi nimi. Tohoto „významového“ pospojování nejsou schopny děti v předškolním věku, proto neumí překročit hranice názornosti, která je nutná, aby něco pochopily. Nejběžnější formou komplexního myšlení dítěte je tedy v této fázi vývoje vlastně pseudopojem. Obecně se komplexem myslí spojení, sada předmětů nebo prvků vytvářející nějaký celek. Chemie zná například „komplexní sloučeniny“, matematika „komplexní čísla“. Zamlžovači a mluvkové si pletou komplexnost se složitostí či uceleností a hovoří o komplexních problémech, komplexních řešeních a komplexních návrzích. Kdybyste i toto měl na mysli, pak je druhá část odpovědi ovšem snadná: je jich nekonečně.