19. 6. 2003
Víte o tom, že většina pacientů se bojí stěžovat si na lékaře, aby nebyla označena za kverulanty? Případně je poukázáno na „osobnost“ klienta.
Na všech třecích plochách mezi občanem a společenským systémem je to těžké. Když odpůrci globalizace zdemolují město, je policie neschopná. Když ho nezdemolují, je policie brutální a patří pohnat k zodpovědnosti. Když je učitel laskavý, nic nenaučí. Když naučí, je to ras. Když je lékař arogantní a bere úplatky, pacient se ho bojí a platí. Když je lékař laskavý a úslužný, pacient ho rozseká mačetou. Jedni se podle Vás bojí stěžovat, aby nebyli označeni za kverulanty, druzí podle mne kverulanty doopravdy jsou a stěžují si. A soudy za Vaše a moje peníze se těm hovadinám věnují a studují ty spisy, zadávají znalecké posudky a odkládají důležité věci. Setkal jsem se kdysi s případem muže, který žaloval tehdy Československou socialistickou republiku, že zavinila nedostatečný vývoj jeho penisu. Než se prokázalo, že to nemohla ČSSR zavinit a nemusí tedy zaplatit odškodné několik milionů tuzexových korun, promrhalo se mnoho kilogramů papíru, hodin lidské práce a reputace soudních znalců. Vaší otázce však rozumím, byť z obou stran: jako mediálně vystupující lékař dostávám hromady dopisů od občanů, kteří narazili na obludnost našeho zdravotnického systému a doufají, že ten „příjemný hlas“ z Hosta do domu to všechno vyřeší coby jakýsi ombudsman, tatíček všech nevyléčených, poškozených a trpících, a to až do pátého kolene. A v té spoustě dopisů je také mnoho mašíblů, kverulantů a psychopatů. Někteří jsou tak zbabělí, že se ani nepodepíší (to nečtu a házím do koše rovnou). Jiní píší třeba desetkrát, každý dopis má mnoho stránek nečitelného rukopisu, přikládá známku a vyžaduje odpověď. Mapuji si tak zemi, ve které žiji. Druhý můj pohled je Váš: já i moje rodina jsme občas také pacienty a také se tu a tam zkusíme nechat ošetřit bez protekce. A nebýt to my, tak si také stěžujeme a žalujeme ty neosobní, neochotné, přihlouplé, do sebe zamilované nadutce, aby s tím proboha už někdo něco udělal. A víme, že nemůžeme, protože by se to „kolegiálně vyřešilo“, nic by se nestalo, pouze by se mnou nikdo v branži už nemluvil. Ale přes to: mým tajným snem je, aby se někde, na důstojném a poctivém místě, shromažďovala doložená svědectví těch, kteří byli zdravotnickou péčí poškozeni, a toto autoritativní místo by pak anonymitu postižených ochránilo, ale potrefeným by tu důležitou informaci – zpětnou vazbu – poskytlo. Ať se chytí za nos. Ale vraťme se k Vašemu dotazu: ještě je zde možnost nechat se zastupovat nějakým právníkem. Ve svých důsledcích to může vést k tomu, že zatímco naši právníci do sebe budou tepat v lítém klání, my spolu mezitím v klidu poobědváme a probereme celou záležitost při jemné Chopinově Mazurce, kverulant nekverulant.
(bez záruky)