29. 5. 2003
Co je to pica? Je to nemoc? Vyskytuje se často? Proč se o tom málo píše? Dá se s tím něco dělat?
čtenář z Prahy
Pica (pika) je syndrom. Syndrom je trs příznaků. Na rozdíl od nemoci nemá definované společné příčiny (etiologii), mechanismus rozvoje příznaků (patogenezi) a léčbu (terapii), neboť ta může být různá, podle toho, u čeho se syndrom vyskytne. Nemoc má mít také prozkoumán podíl dědičnosti (genetiku), pravděpodobnost dalšího vývoje (prognózu), potřebu rehabilitace a pracovně-právní posouzení. Tak tomu v případě picy není. Jde o zvrácené chutě (chuťovou aberaci) spojené s pojídáním jinak nepoživatelných, nezvyklých nebo i odporných látek. Pica je latinsky straka. O té je známo, že sbírá vše a polyká i nestravitelné. Jiný název této poruchy je allotriofagie od řec. allotrios= odporný, cizí nebo pagofagie od řec. pagos=led. Pojídání hlíny je geofagie, škrobu amylofagie, vlasů trichofagie, výkalů koprofagie atd. Změněné chuti se projevují za různých stavů a těžko se pro ně hledá společný jmenovatel. Téměř každá žena na sobě pozorovala změněné chuťové preference v těhotenství. Pojídání nezvyklých nebo odporných látek může spíše než s chutí souviset s nutkáním (asi jako vtíravé myšlenky nutící vyslovovat sprostá slova v nevhodnou chvíli, například při oficiálním projevu či při mši). Pak má takový syndrom blízko k obsedantně-kompulzivní poruše. Může mít i rituálně-náboženský charakter jako u některých etnických skupin v Africe, jejichž zvyk pojídat hlínu popsal skotský misionář a lékař David Livingstone (1813-1873). Pica se objevuje také po resekci žaludku, při onemocnění střevními parazity, někdy u mentálních retardací (oligofrenii). Velice zajímavé je (a to je také nejblíže k biologickému společnému jmenovateli), že se pica objevuje při nedostatku železa a poklesu jeho hladiny v krvi. U více než 50% lidí, kteří mají chudokrevnost (anemii) z nedostatku železa se objevují zvrácené chutě. V polovině 20. století se dokonce mělo za to, že nutkavé pojídání ledových kostek k chudokrevnosti či k nedostatku železa vede. Jenže když se ukázalo, že podání železa chudokrevným pacientům upraví picu ještě dříve než chudokrevnost, bylo jasné, že příčina je obrácená: primární je nedostatek železa, a ten působí změněnou chuť. Přitom pica má vztah k nedostatku železa, nikoli k počtu krvinek a nepředstavuje tedy „kompenzační chuť k jídlu“, která by měla nedostatek napravit, jak se někdy soudilo. Podání železa zastaví picu do 1-2 týdnů. Pica může být nebezpečná, protože může vést k otravě např. těžkými kovy nebo i k infekci. Může být provázena poruchami výživy z nedostatku či přebytku draslíku a nedostatku zinku. To vše má za následek další chorobné projevy a poruchy vývoje. Pojídání vlasů může vést k ucpání střev nestravitelným chuchvalcem, kterému se říká trichobezoár; bývá nutná operace. Pojídání hlíny s kamením mívá za následek poranění zubů a nákazu parazity. Při zjištění picy by lékař měl vždy dát vyšetřit krev a neopomenout stanovit hladinu železa. Léčebně se osvědčuje kromě železa (tam, kde je sníženo) podávání psychofarmak a psychoterapie asi jako u obsedantně-kompulzivní poruchy. O pice se píše málo proto, že je naštěstí poměrně vzácná.
(bez záruky)