8. 5. 2003
Milý pane doktore,
chci se Vás zeptat, jak to, že je markantní část mužské populace tak
magicky přitahována ženskými prsy. Přemýšlím nad tím už dlouhou dobu
a nedokážu si odpovědět.
Děkuji a doufám ve Vaši odpověď ; s pozdravem věrný čtenář F.v.B.
Zde přicházíme ke starému a nedořešenému problému, co je v chování naučené a co vrozené. Pohlédněme na tuto otázku z vývojového hlediska. Vzorce chování hmyzu jsou vrozené a jejich plasticita je zajištěna podobnými prvky, jako je inspekční let u solitární vosy: podle stavu hnízda se „nastaví“ program buď krmení larev nebo stavba nového hnízda. Funguje to podobně jako u automatické pračky (předpírka, máchání, ždímání). U ptáků je možno odlišit vrozené od naučeného v některých případech i experimentálně. Tak sameček červenky chovaný v izolaci se dvoří nejenom samičce, ale i vycpané atrapě, ba dokonce pouhé červené skvrnce na chomáčku vaty. Takového omylu se sameček vyrůstající v přirozeném prostředí nedopustí: ten se totiž k vrozenému (nepodmíněnému) klíčovému podnětu doučí podmiňováním celý kontext, takže reaguje pouze na skutečnou a živou partnerku. Zvláštním způsobem učení je tzv. vtištění, ražba (anglicky imprinting, německy Prägungsvorgang) v kritické periodě vývoje. Vtištění je nejzřetelnější u sledovací reakce nidifugních ptáků. Životně důležitý objekt – rodič – je u mláďat vnímán v tolika nesčetných podobách daných úhlem pohledu, vzdáleností apod., že úzce definovaná reaktivita by zde nebyla možná. Proto je rozsah podnětů schopných vyvolat sledovací reakce širší (káčata sledují na louce místo kachny člověka nebo krabici od bot). Vtištěním se zprvu široká podnětová situace zpřesňuje: to je velmi důležitá součást individuální zkušenosti. Na rozdíl od klasických forem učení, kdy zkušenost musí být opakována, stačí pro vtištění jednorázová krátká expozice v kritickou dobu. Konečně u primátů je situace nejméně přehledná a interpretace experimentů nejobtížnější. Ovšem i zde se ženské atributy (nikoli červená skvrnka, ale prsy, rty – „koukej, jaká budu mamina pro tvoje geny, krev a mlíko“) fixují výše uvedenými mechanismy jako spouštěcí podněty pro mužské heterosexuální chování a mužské atributy (zadek, svaly, síla, výška – „koukej jak ochráním a uživím tebe i děti“) jako spouštěcí podněty pro ženské heterosexuální chování. Sexuální chování je přitom komunikační proces, v němž projevy v určité fázi slouží jako podněty pro fázi další. Evolucionisté říkají, že kdyby tomu takto nebylo, nebyli bychom na světě.
(bez záruky)