31. 10. 2002
Vážený pane doktore,
dovoluji si Vás požádat o Váš názor na biorytmy, t.j. průběh fyzické kondice, citové stability a výkonnosti inteligence v pravidelně se opakujících časových cyklech. Kdo, kdy a na základě jakých výzkumů s touto teorií přišel? Pokud tato teorie platí, platí pouze u člověka?
Děkuji za Váš čas a přeji příjemné dny
ing.Karel Hrabánek
Jičínská 1040
293 01 Mladá Boleslav
Otázkami biorytmů se zabývá kde kdo, šarlatány počínaje a oficiální vědou konče. Z přírodovědného hlediska se otázkám rytmů věnuje chronobiologie (chronos=čas). Studují se biorytmy s periodou infradiánní (tj. delší než den, např. životní či sezónní cykly, menstruační perioda), cirkadiánní (tj. dlouhé zhruba jako den, např. spánek-bdění, hladiny hormonů, tělesná teplota) a ultradiánní (kratší než den, např. srdeční rytmus, neurofyziologické či biochemické děje, činnost zažívacího traktu aj.). Dříve se mělo za to, že biorytmy, jsou dány vnějšími vlivy (otáčením Země, střídáním dne a noci, ročními obdobími). Později se zjistilo, že živočichové včetně člověka mají vnitřní biologické hodiny, jakýsi procesor, který v nás pulsuje a odměřuje čas. Chod tohoto procesoru zajišťují takzvané genové hodiny (gene-clock), tedy geny, které se v různých smyčkách projevují a dávají vzniknout různým bílkovinám, které rytmus řídí („tikají“). Perioda této vnitřní rytmicity není nikdy stejná jako vnější vnucený rytmus, který je dán otáčením Země kolem vlastní osy a je 24 hodinový. Vnější vlivy, zejména světlo, ale i vlivy společenské, naši vnitřní periodu srovnávají, synchronizují, neustále uvádějí do souladu s periodou vnější. Napětí mezi vnitřní volně běžící periodou a vnější vnucenou periodou vytváří v živých tvorech pocit času (i veverka ví, že na něco už je pozdě, ačkoli nezná hodiny). Na všech úrovních této složité a do jisté míry hierarchické struktury biologického času vznikají poruchy. Mezi základní poruchy patří změna amplitudy (čili velikosti, intenzity) toho kterého cyklu, změna periody (délky) cyklu, rozpad periody (pravidelnosti), takže časový profil příslušné veličiny se hrubě změní, stane se nepravidelným, a konečně celková desynchronizace, „rozhašení“ biorytmů, které ztratí svou hierarchii a návaznost. Fyzická kondice, inteligenční výkon, citové rozpoložení a jiné projevy jsou výslednicí mnoha různých biologických a společenských činitelů, jejichž rytmicita se na sebe skládá (superponuje) tak, že i tyto výslednice někdy vykazují kolísání v čase, i když většinou méně nápadné. Výkon například úzce souvisí s úrovní bdělosti a ta, jak známo, během dne kolísá v celkem pravidelných cyklech, jejichž perioda je obdobná jako perioda jednotlivých stádií spánku (cca 1-2 hodiny). Některé afektivní poruchy (deprese) přicházejí v cyklech, které mají svou periodu (řádově měsíce) nebo jsou vázány na roční období. Výčet všech zajímavých souvislostí chronobiologie a lidské kondice by vydal na celou knihu. U nás se výzkumně této problematice věnuje především současná předsedkyně AVČR Helena Illnerová. Souvislost s psychiatrií je v češtině přehledně uvedena v knize Psychiatrie, TIGIS, Praha 2002, 1.vyd., str.119 a dále.