10. 10. 2002
Náš sedmnáctiletý syn vyrůstal v harmonickém rodinném prostředí plném lásky, pochopení a tolerance. Byl nenásilně podporován ve všech aktivitách, ke kterým kdy inklinoval (10 let atletiky či 10 let hraní na housle, koncertů a uznání publika). Proč tento mladý, studující a pohledný kluk se všemi předpoklady být vyrovnaným, sebevědomým člověkem musí opakovaně kamsi jít a posprejovat nějakou zeď svým sprejerským „výtvorem“?
Možná právě proto. Vztah mezi generacemi je ovlivňován mnoha činiteli, z nichž ne všechny je ta či ona strana ochotna si připustit. Je to nejenom počáteční vzdor mladé generace vůči té starší (který ovšem až směšně končívá zfotrovatěním rebelů do podoby svých předchůdců), ale také odlišná osobní a historická zkušenost, odlišná hierarchie hodnot (někomu se neposprejované zdi establishmentu nelíbí stejně jako vám ty posprejované), potřeba vymezit se, nerozplynout se ve světě, do něhož jsme se nikoli vlastní zásluhou narodili, vyburcovat autority, vyprovokovat je k tomu, aby naplnily naše špatné mínění o nich, odlišná potřeba riskovat a trpět, odlišná nutnost postarat se o sebe a mnoho dalších. A právě ta posledně jmenovaná okolnost naznačuje, že příliš mnoho péče a příliš skleníkové podmínky mohou paradoxně vést k určité nechuti k hodnotám, jež jsou nám v hotové a nezasloužené podobě předávány jako samozřejmé. Odtud je již jen krůček k pokušení tyto hodnoty bořit. Poruchy při přenášení kulturních statků z generace na generaci jsou často poruchami komunikace. V tomto smyslu je nesmírně důležité povídat si (ne mentorovat), brát se vzájemně vážně a nenechat barieru neporozumění narůst do nepřekročitelných rozměrů. Moje úvaha nad Vaším dotazem by mohla být úplnější, kdybych znal názor Vašeho syna na ony ideální podmínky, které popisujete (a o jejichž pravdivosti z Vašeho pohledu nepochybuji). Historie lidstva je prosycena nepochopením starších generací pro hodnoty vzývané potomky. Zpětně se však nepřijatelnost módních vln vytrácí. Beatles dostávají řády od královny, jejich extatické fanynky končí u plotny za okny s muškáty, rockeři pronikají do učebnic hudební výchovy a Mladočechy od Staročechů nerozeznáte. Když loupežník Babinský skončil na sklonku života stráveného převážně na Špilberku jako zahradník, stěžoval si, jak se svět zkazil, protože mu někdo krade růže. Samostatnou kapitolou jsou ovšem poruchy chování, které mohou souviset s genetickou odchylkou, s patologickým vývojem osobnosti a mají povahu onemocnění nebo stavu, který je za hranicí běžné normy a vyžadoval by spíše pohled psychiatrický než psychologický. To však zřejmě není případ, který máte na mysli.