5. 9. 2002
V jednom z Vašich sloupků v Reflexu jste, ač ve fyzice laik, vysvětloval teorii relativity způsobem, který vyhovuje mému selskému rozumu. Proto si dovoluji poslat Vám jiný „nepsychiatrický“ dotaz, který mně vrtá hlavou: Jak to, že na dálnici, kde není žádná překážka ani nehoda, se často tvoří zácpy a auta stojí, když by přece mohla klidně jet? Proč všichni najednou zpomalují až zastaví? Co je k tomu vede?
Jiří Pastucha
To je docela zajímavý problém, o kterém jsem také často přemýšlel a utvořil jsem si pro sebe vysvětlení, o které se s Vámi rád podělím, i když pro ně nemám žádnou „vědeckou“ oporu, neboť skutečně teorii dopravy nestuduji a odborníkům se předem omlouvám, že jim zde fušuji do řemesla. Myslím, že to je jev, ke kterému automaticky a zákonitě dochází vždy, když hustota provozu překročí určitou mez a auta jedou v nedostatečné vzdálenosti za sebou a předjíždění už není hladce možné. Představte si takovou situaci. Auta jedou určitou rychlostí. Každý jednotlivý řidič však není nikdy schopen rychlost naprosto přesně udržovat, takže kolem ní trochu kolísá. Jakmile ubere plyn, byť třeba nepatrně, musí stejně chtě nechtě ubrat i všichni za ním, protože ho nemohou přeskočit. Tím se rychlost za ním sníží. Ani tuto sníženou rychlost však všichni nemohou stoprocentně držet, protože i pak platí totéž: každá negativní odchylka v rychlosti je opět propagována dozadu. Jinými slovy, zesilují se pouze negativní odchylky a znemožněny jsou odchylky pozitivní (tak by tomu nebylo, kdyby vzdálenost mezi auty byla dostatečná a pozitivní odchylku umožňovala). Vznikne tak jakýsi kolektivní jev zesilování negativní odchylky v rychlosti, což nemůže jít do nekonečna, protože to končí zastavením. Jakmile jeden zastaví, byť jen na chvilku, už musí zastavit všichni za ním. Stojící zácpa je jakousi vlnou, která se oním hustým provozem šíří směrem dozadu, podobně jako „vlna“ rozjíždění. Skutečně si můžeme, třeba na německých dálnicích, kde se toto často děje („Stau“), všimnout, jak se vlny stání a vlny rozjezdů střídají a šíří provozem jako hromadný jev, jako vlny příboje. Je to tedy něco, co vzniká automaticky a svým způsobem zákonitě, bez vůle kteréhokoliv z účastníků takového děje. Nadávat na ty před sebou, proč zdržují, když je tam volno, je tedy štěkáním pod špatným stromem.