11. 7. 2002
Citová závislost a jak se z ní efektivně dostat svépomocí? Díky za radu.JANA
Pozorný pohled na Vaši otázku ukáže paradox: dalo by se odpovědět, že „svépomocí“ znamená především neptat se mě. Chci tím naznačit, že na světě jsme přece jenom jeden pro druhého, že všichni, od samotářů až po masové baviče, jsme tvorové sociální a vše, co děláme a o co se snažíme, je vždycky nějak v souvislosti s existencemi jiných lidí, v poměru k nim, pro ně nebo navzdory jim. I ten, kdo si myslí, že si řeší své věci sám, vede ve skutečnosti jakýsi vnitřní dialog, porovnává se, konfrontuje s někým. Závislost, nebo lépe fixace na někoho, je původně součástí naší citové výbavy, která nám pomáhá zvládat náročné situace, něco za nás řeší, snímá z nás tíži individuální zodpovědnosti, usnadňuje nám rozhodování (rozhodujeme se pod vlivem toho, na kom jsme závislí). Závislí můžeme být na rodičích, na autoritách, na uměleckých idolech, na učiteli, na milované osobě a na mnoha dalších objektech. Tím nemyslíme závislost ve smyslu vazby na nějakou drogu, to je něco jiného, i když s některými společnými prvky (viz milostné „ty jsi pro mne úplná droga“). V psychoanalýze se závislost může rozvinout v rámci přenosu jakožto vztahu analyzovaného a terapeuta. Každá taková situace ovšem vyžaduje poněkud jiné řešení. Závislost na rodičích, pokud nás v ní oni patologicky neudržují nějakou manipulací, odeznívá v určitém věku sama. Napomáhá tomu připoutání k jinému objektu, například k partnerovi nebo k vlastním dětem. Závislosti na autoritě se lze bránit tím, že si ji uvědomíme, vyhledáme její příčiny a původ a převedeme ji nějakým pro sebe důstojnějším směrem. Umělecké idoly podléhají módě a věku. Závislost na učiteli odezní sama. Nejvážnější je závislost na milovaném objektu, zejména je-li vztah komplikován. Nejprostším způsobem odpoutání je hodnotný vztah k někomu jinému. Mám-li to pro názornost cynicky parafrázovat, tak přejedou-li Vám psa, ihned si pořiďte nové štěně, nebo se budete dlouho trápit. Ne vždy je to však jednoduché a snadněji se to řekne než udělá. Proto je často nezbytné vzdát se té „svépomoci“ a nestydět se zajít k někomu poradit. I kdyby neudělal nic než to, že by Vám nastavil zrcadlo, už to by pomohlo.