13. 6. 2002
Vážený pane doktore,
co je IQ ví asi dnes každý. Ale co je tzv. emoční
inteligence? A je to vlastnost /schopnost ?/ vrozená, nebo se dá
nějak naučit?
Děkuji za odpověď a srdečně zdravím. V.Ledvinová
Někdy se lakonicky říká, že inteligence je to, co se měří inteligenčními testy. O jejich vhodnosti a o tom, co vlastně měří a k čemu jsou dobré, se vedou nekončící polemiky prakticky od jejich prvního užití na počátku 20. století. O tom, že je to téma stále živé, se můžete přesvědčit například na Internetové adrese http://www.cuni.cz/propsy/moos.htm. Prvním účelem, kterému tyto testy sloužily, byla snaha roztřídit brance v Americké armádě podle jejich způsobilosti k výkonu vojenské služby. Šlo vlastně o pokus odhadnout schopnost vhledu jedince do nové situace a schopnost najít správné řešení. Přitom se pokud možno vylučovaly vlivy jazyka, vzdělání, profese, kultury a podobných činitelů, které by výsledky znehodnotily co do porovnatelnosti. Výsledek testování se nejčastěji vyjadřuje jako inteligenční kvocient (IQ), což je původně vlastně poměr věku mentálního ku věku chronologickému krát 100 (takže ten, kdo je v 16-ti letech na úrovni osmiletého dítěte, má IQ=50; v dospělosti se už jmenovatel nemění, to by postrádalo smysl). Takto pojatý IQ je do značné míry vrozený, ale výchova v dětství má na jeho úroveň také významný vliv, jak ukázalo vyšetřování tzv. vlčích dětí. V praktickém životě se ovšem opakovaně ukazuje, že celý koncept „inteligence“ je značně neostrý a má mnoho tváří. Někdo sice umí řešit diferenciální rovnice, ale neumí si koupit lístek na vlak z Turnova do Chrastavy (a obráceně). Mnozí jedinci vykazují v testech vysoké IQ, ale v jiné dimenzi mohou být ošklivě označeni za „sociální debily“. Navíc úroveň lidské osobnosti je dána mnoha jinými schopnostmi než luštit hlavolamy, od emocí přes intuici až po takové vlastnosti jako je vytrvalost, emoční ladění, soustavnost, zodpovědnost, svědomitost, vztahy k jiným lidem a mnoho dalších. Odborníci se domnívají, že onen klasický pojem intelektu vystihuje jenom asi 20 % schopností, které se podílejí na tzv. inteligentním chování. Pro oněch zbylých 80 % byl začátkem 90. let vytvořen pojem Emoční inteligence, která má zhruba 5 složek: znalost vlastních emocí (schopnost sebeuvědomění), schopnost a strategie zvládání svých emocí, schopnost motivace sebe sama (volní strategie), vnímavost pro prožívání jiných lidí (vcítění, empatie) a schopnost orientace v mezilidských vztazích (sociální inteligence). Takto pojatý koncept má mnohem blíže ke skutečnosti, ale zase se hůře uplatňuje v konkrétních pragmatických úlohách, pro které se testování vyvinulo (blíže viz například v knize D. Golemana „Emoční inteligence“, Columbus, Praha 1997). Důležité asi není to, zda testy ano či ne, ale to, že by se jejich význam neměl přeceňovat, že by se jejich výsledky neměly používat k rozhodování v oblastech, o kterých málo vypovídají a hlavně to, že nesmí být zneužity k třídění lidí a vyvyšování jedněch nad druhými. Pasáček koz může být mnohem obdivuhodnější osobností než geniální padouch.