2. 5. 2002
Dobrý den.Zajímalo by mě,jak vznikají fobie.Mohou být vrozené
nebo se vytváří až během života? Děkuji za odpověď. Čtenářka z
Chomutova.
Fobie je strach. Na rozdíl od úzkosti, která volně těká a postižený nemá možnost se před ní skrýt, s fobiemi se dá do určité míry nakládat: jestliže se něčeho bojím, vyhnu se tomu. To sice ovlivňuje můj život, umenšuje mou svobodu a přináší mnohé potíže, nicméně mohu mít na tento příznak vliv (bojím-li se třeba tmy, rozsvítím). Vznik fobie se většinou vysvětluje psychologicky (psychoanalyticky). Freud dělil fobie na běžné (z věcí, kterých se většinou bojí nebo štítí víceméně každý, jako je samota, smrt, nemoc, hadi) a specifické, které normálně hrůzu nevyvolávají (vlak, výška, otevřený prostor, kočka). Podle Freuda jsou fobie pokusem vyrovnat se s úzkostí, která je cizí Egu (já), a to její substitucí (náhradou) nebo vytěsněním. Fobie se týkají objektů, které mají nevědomý, symbolický význam a představují rané infantilní obavy, úzkosti a strachy. Důležitou roli při jejich rozvoji hraje traumatický zážitek, ve kterém je objekt pozdějších fobií nějak spojen (asociován) s prožitkem úzkosti a strachu. Hlavním rysem fobií je jejich vtíravost, iracionalita, chorobné přetrvávání a nutkavý charakter. Naproti tomu v behaviorální terapii jsou fobie pokládány pouze za nadměrnou reakci strachu, která přetrvává a je nepřiměřená. Podle této představy jde o vadné učení (podmiňování), které se fixuje. Z obou těchto koncepcí je patrno, že nenechávají vrozenosti (genům) příliš prostoru, snad pouze k přenosu vlohy, dispozice, větší zranitelnosti vůči psychologickým příčinám. Zvláštním typem je tzv. sociální fobie (strach z veřejného vystoupení, strach hovořit či jíst před jinými osobami), která bývá léčebně upravována přecvičováním, kognitivně-behaviorální léčbou. Součástí léčby fobií je desenzibilizace (postupné „otužování“ vůči podnětům, kterých se bojíme) nebo i zaplavení, tzv. flooding, což je vlastně léčba „šokem“. Kdo se bojí řekněme výšek, je v rámci nácviku postaven na okraj Nuselského mostu nebo na mrakodrap, nesmí se držet, musí se podívat vzhůru a dolů a po takovém zážitku pak několik schodů na půdu již nic neznamená. Nebo se používá tzv. zábrana, kdy například nemocný s fobií ze špíny si tisíckrát denně myje ruce (až k rozdrásané kůži) a vy ho přinutíte otřít s nimi špinavou podlahu a pak dohlížíte, že si je celý den nesmí umýt a musí se špinavými třeba i jíst. Když potom přejde na normální režim, mytí 3x nebo 5x denně ho uspokojí. Podobných technik a triků je celá řada.