25. 4. 2002
Působíte tak vážně a vznešeně jako Mirek Dušín. Používáte vůbec někdy
sprostá slova?
Nejde ani tak toho, zda užívám či neužívám sprostá slova, jako spíše toho, zda „působení“ obecně souvisí aspoň náznakem se skutečností. Žijeme ve světě „působení“, povrchních dojmů, a rychlých soudů. To se v mnoha situacích jistě osvědčuje, protože už v přírodních podmínkách může bleskový odhad výrazu protivníka znamenat záchranu života. Podrobnější zkoumání natolik zdržuje, že se v praxi často nevyplácí. Na druhou stranu v kulturnějších podmínkách by se čekalo, že si člověk definitivní názor na někoho odloží přinejmenším do doby, než ho blíže pozná osobně, i když ani pak není zaručeno, že spatří jeho pravou tvář. Osobnost, persona (od per sonare = zníti přes), je od okolního světa oddělena garderóbou masek (rolí), které si bere do společnosti. Normální člověk se jinak chová u maturity, jinak v hospodě a jinak na toaletě. K podivnostem dochází tehdy, když je „šatník“ ubohý nebo nevhodný (chováte-li se u maturity jako v hospodě nebo naopak). To všechno je ovšem podbarveno temperamentem, takže někdo je většinu života upjatý, jiný uvolněný, někdo má smysl pro humor, někdo ne. K nedorozumění může dojít i tehdy, různí-li se představy o určitých prostředích, takže i při dobrém osobnostním rejstříku si někdo plete rozhlas či noviny s pavlačí nebo záchodkem, kde si může ulevovat či exhibovat. Pokud jde o mne, který sprostě mluvím tam, kde je to podle mého soudu a průpravy přípustné a snesitelné, necítím potřebu předvádět to tam, kde to přípustné a snesitelné není. V názoru na to se ovšem můžeme lišit, asi jako v názoru, zda sex patří do postele nebo do Večerníčka. Karel Steigerwald kdesi napsal: Kde my, skuteční ctitelé sprostých slov, čekáme léta, než konečně řekneme to jasné: do prdele, otrapa mezitím naseje sprostých slov tisíce. Neví, že každým užitím sprostého slova musí se překročit vkus, zákaz. Běda společnosti, která užití sprostého slova bude tolerovat, ta se o sobě nedozví již nic. Nebude na to vhodných slov mít. Kdo chce bohatě a jako člověk žít, bude volat po zákazu sprostých slov, aby ta se mohla rozvíjet, košatět a činit život lepším. To slušná slova nedokáží. Sprosté činy, to je ovšem jiný svět, toho se střezme.