6. 3. 2025
Pane doktore,
Jak je možné, že naprostým nesmyslům věří nejenom slabí duchem, ale i rozumní lidé? I mezi inteligenty se najdou popírači holocaustu či zvrácení obdivovatelé Putina, Che Guevary nebo Hitlera. Jak je to možné? J. Svoboda
To, že i inteligentní lidé věří nesmyslům, souvisí s několika psychologickými a sociálními činiteli. Na prvním místě jsou to kognitivní zkreslení a emoční faktory. Lidé mají sklon vyhledávat a věřit informacím, které podporují jejich předchozí přesvědčení. Tzv. emoční rezonance vede k tomu, že někdy pravda nestačí. Pokud určitý narativ odpovídá jejich emočním potřebám (např. touha po jednoduchém vysvětlení, pocit výjimečnosti, vzpoura proti establishmentu), mohou mu uvěřit i navzdory faktům. Čím víc se nějaká „pravda“ vzdaluje od našeho původního přesvědčení, tím je nám nepříjemnější a naopak, čím je víc ve shodě s tím, co si myslíme, tím méně nám zaleží na její objektivní platnosti. Také lidé, kteří se cítí ohroženi nebo nejistí, jsou náchylnější k přijetí konspiračních teorií nebo radikálních ideologií, jež jim nabízejí zdánlivou jistotu na první dobrou („nikdo pro vás nemůže udělat to, co vám já můžu slíbit“). Popírači holocaustu často popírají realitu, protože je pro ně příliš nepřijatelná. Popření jim umožňuje vyhnout se konfrontaci s hrůzami minulosti. Mnozí se také identifikují nejen s úspěšnými zločinci typu Al Capona neřkuli kmotra Corleone, capo di tutti capi, ale i s diktátory jako jsou Putin nebo Hitler, neboť z nich mimo nadání čerpají pocit síly a moci, po němž baží. Tzv. závislé osobnosti zase mají tendenci podřizovat se autoritám a nekriticky přijímat jejich názory, což také může vést k obdivu postav jako je Putin. Důležité jsou také sociální vlivy a identita. Skupinová loajalita může v důsledku znamenat, že jedinec, který je součástí určitého intelektuálního nebo sociálního okruhu (např. akademici, umělci, podnikatelé či štamgasti hospody U suché dásně), může přijímat iracionální názory, protože jsou populární v jeho prostředí. Jinými slovy, je pod vlivem své informační bubliny. Zejména v době sociálních sítí se kdekdo ocitá v uzavřených názorových skupinách, kde se setkává jen s jednostrannými informacemi. K tomu přistupuje informační zahlcení a povrchní přemýšlení. V době internetu je obtížné odlišit pravdu od manipulace. I inteligentní lidé mohou spadnout do pasti dezinformací, nechají se unést emocemi a nepoužívají kritické myšlení důsledně. Nezapomeňme, že inteligence není totéž, co schopnost kriticky myslet. Inteligence je schopnost řešit složité problémy, ale neznamená automaticky ani mravní úroveň, ani schopnost přiznat chybu nebo odolat manipulaci. Dokonce platí, že čím inteligentnější člověk je, tím sofistikovaněji si dokáže obhájit svůj omyl. To, že i vzdělaní lidé mohou věřit nesmyslům, tedy není paradox – je to důsledek lidské psychologie, společenského vlivu a informačního chaosu. Na každého bez rozdílu lze totiž někdy vztáhnout verš z Erbenovy Kytice:
Je lépe v mylné naději sníti,
před sebou čirou temnotu,
nežli budoucnost odhaliti,
strašlivou poznati jistotu.