Warning: array_key_exists(): The first argument should be either a string or an integer in D:\Inetpub\webs\924517_web\www\lang_set.inc.php on line 7 Prof. MUDr. Cyril Höschl DrSc. FRCPsych.

Höschl C.: Kapacita mozku. Reflex 39/2022, str. 66

29. 9. 2022


Vážený pane profesore,
dá se zjistit, jakou má mozek kapacitu v řádech TB, či je to více? A má dětský mozek menší kapacitu a časem pomocí růstu se zvětšuje kapacita?
S pozdravem Jamajčan.

Kapacita mozku je obrovská a tváří v tvář naší zapomnětlivosti naprosto neuvěřitelná. Dala by se vyjádřit v „petabajtech“, což znamená 1024 TB (terabajtů) nebo milion GB (gigabajtů). Průměrný mozek dospělého člověka dokáže nashromáždit ekvivalent 2,5 milionu gigabajtů paměti. Podle studie provedené Stanfordskou univerzitou se lidský mozek konstrukčně vyrovná nejmodernějším počítačům. Mozková kůra člověka má asi 125 bilionů synapsí, což může představovat až 2,5 petabajtu celkové paměťové kapacity. Ta však není zdaleka využívána pouze k uchovávání informací. Značnou část její činnosti představují bleskové operace, zajištění chodu celého těla a opravy četných chyb. Kdyby byl lidský mozek diskovou jednotkou, měl by na začátku méně než 1 MB paměti. S postupem času a s přibývajícími informacemi se prostor na disku zvětšuje podle potřeby. Čím více informací ukládáte, tím víc disk bobtná a přibližně po 12-13 letech od prvního použití se začne jeho kapacita exponenciálně zvětšovat. Po asi 25 letech se však rychlost, jakou roste jeho kapacita, začíná zpomalovat. To všechno zní jako skvělá zpráva, ale ne tak docela. Lidský mozek generuje spoustu chyb, jaké se na běžném počítačovém disku nenajdou. Pravidelně maže náhodné informace. Pravidelné přiřazuje náhodné informace do náhodných složek. Navíc jsou v něm všechny informace uloženy pomocí vysoce ztrátové komprese. A co je horší, často se ztrácí až polovina uložených dat, což mozek kompenzuje produkcí náhodného smetí. Kapacita je tedy obrovská, ale její značná část padne na obsluhu chybovosti. Pokud jde o vývoj „hardwaru“ během dospívání, je zajímavý mimo jiné tím, že neuronální sít po narození sice rychle houstne a nejhustší je tak kolem šestí let věku, ale potom se rozjede proces, kterému se říká pruning, což je něco jako prořezávání ovocných stromů v předjaří. Ponechají se jen ty důležitější větve a ty vedlejší se odstraní, aby strom neoslabovaly. Neuronální síť dospělého jedince je tedy jistě mnohem hustší než novorozence, ale o poznání řidší než předškoláka. Když se však pruning přežene, má to neblahé důsledky od halucinací až po příznaky demence, takže alkoholici, kteří úbytek milionů synapsí po každém tahu bagatelizují poukazem na „neuronální darwinismus“ (přežijí jen ti nejlepší), si jeho pozitivní účinek špatně vysvětlují.