Höschl C.: Obrana sprostých slov. Reflex 17/2022, str. 66.

28. 4. 2022


Vážený pane profesore, mám kamaráda, který je výrazně chytrý, pracovitý a v mnoha směrech úspěšný a moc mi na něm vadí, že když mluví o lidech, kteří možná nejsou úplně chytří, slušní či pracovití, používá k jejich pojmenování výrazy hanlivé až sprosté. To je samé „potkal jsem toho blba…, mluvil jsem s tím debilem…, ten a ten je fakt čů…,“ atd.. Ne snad, že by mnohdy neměl pravdu, ale kromě toho, že mi to přijde neslušné a nepříjemné, se bojím, zda se nejedná o nějakou poruchu, která se může zhoršovat a ohrožovat kamarádovo fungování ve společnosti. Poradíte? S poděkováním a s úctou M. Holub

Medicíny se Váš dotaz týká snad jen v několika případech jako je syndrom Gilles de la Tourette (tiková porucha spojená s vyhrkáváním vulgarismů, tzv. koprolalií, viz Rx 25/14; hoschl.cz/EXTN), Leschův–Nyhanův syndrom (metabolická porucha, jejímž důsledkem je hromadění kyseliny močové v těle a projevuje se již v útlém věku pohybovými poruchami, spastickými obrnami, sebepoškozováním a okusováním nehtů), obsese (vtíravé myšlenky) či poruchy spojené s nezralostí nebo atrofií čelního laloku mozkového a tedy s impulzivní odbržděností, například u poruch pozornosti s hyperaktivitou (ADHD), po úrazu hlavy nebo při počínající demenci (tzv. moria, klinický obraz „oplzlých dědků“). Zvláštním případem je tzv. telefonní skatologie, což je sexuální deviace, dnes se říká parafilie, spočívající v obtěžování neznámých žen lascívními a oplzlými anonymními telefonáty. Koprolalická produkce („fekální mluva“, z řec. κόπρος - výkal a λαλώ – mluvím) či koprografie („fekální texty“) vskutku nemusí souviset s inteligencí ani se vzděláním. Příkladem jsou tzv. Basilejské dopisy Wolfganga Amadea Mozarta, jež jsou adresovány jeho sestřenici a jsou plny neuvěřitelných lascivností jako „pastor Rodempl lízal pr… své kuchařince“ či o svém otci, že „vzteky sr.. pomeranče“. Tyto dopisy vedou badatele k diagnostickým rozvahám o tom, zda se u tohoto hudebního génia mohlo jednat o Tourettův syndrom, ADHD či nějakou poruchu osobnosti. Z jiné ošatky byl kdysi případ telefonního skatologa, který terorizoval svými obscénními telefonáty ženy v jednom americkém městě a když jej po třech letech pátrání konečně policie dopadla, tak se ukázalo, že je to rektor místní univerzity. V ostatních případech může jít o zlozvyk, kompenzaci komplexů méněcennosti, snahu imponovat vrstevníkům a pouhou nápodobu v rodině či subkultuře. Vulgarismy s erotickým nábojem jsou mnohdy běžným a někdy i kýženým zpestřením sexuálního styku. Koprolalická mluva se může stát charakteristickou součástí osobnosti a okolí ji tak i vnímá. Příznačné je, že u někoho vám sprostá slova téměř nepřijdou, zatímco u jiného zní příšerně i neškodný „blbec“. Čím vzácnější jsou, tím hůře znějí. Hezky o tom kdysi napsal Karel Steigerwald v Obraně sprostých slov. Jelikož jejich význam spočívá v expresivním a mnohdy úlevném vyjádření náhlé a silné emoce v tíživé situaci a v upuštění páry, nesmíme jimi plýtvat, protože by nám zevšedněla a ve chvíli, kdy bychom je nejvíc potřebovali, už by nefungovala (tzv. inflace signálu). To se sice ve vývoji jazyka přirozeně děje a zevšednělé vulgární výrazy jsou časem nahrazovány peprnějšími, ale když tuto inflaci někdo u sebe příliš urychlí, ochudí se o jednu z důležitých terapeutických funkcí jazyka. Ale nebojte se, pokud váš kamarád není učitelem v mateřské školce, soudcem nebo farářem na kazatelně, tak fekální mluva v dnešní zvulgarizované době jeho fungování ve společnosti neohrozí, možná spíše naopak. Není vyloučeno, že brzy přijde doba, kdy nás někdo ohromí tím, že promluví slušně nebo dokonce spisovně.