Höschl C. Mimozemšťané a Bůh. Reflex 12/2022, str.68

24. 3. 2022


Vážený pane profesore, jako naprosto přesvědčeného člověka o existenci mimozemšťanů, protože existuje mnoho důkazů o UFO, únosech mimozemšťany na vesmírné koráby, by mne zajímal váš názor naopak na víru v Boha, o němž nejsou žádné důkazy - protože tu prostě je. A proč jsou věřící v mimozemšťany považováni za blázny, zatímco věřící v Boha, o jehož existenci nejsou žádné průkazné důkazy, jsou normální?
S pozdravem Jamajčan

S mimozemšťany je to asi jako s vaším pseudonymem: opravdu jste z Jamajky? Ačkoli věřím v existenci života kdesi ve vesmíru, na rozdíl od vás považuji „důkazy“ o UFO či únosech mimozemšťany na vesmírné koráby za smyšlenky. Vy tedy věříte v návštěvy mimozemšťanů na Zemi, já nikoli, i když věřím v jejich existenci v hlubinách vesmíru. Důkazy pro obě naše přesvědčení jsou asi tak stejně pádné, tj. prakticky žádné a když, tak jen nepřímé. U mne to je tušení, podpořené jednak vysokou pravděpodobností výskytu čehokoli v nekonečnu a jednak neobyčejnou schopností života uchytit se kdekoli jsou k tomu jen trochu příhodné podmínky, stačí voda a nějaký ten uhlovodík či aminokyselina a rozumná teplota. To je sice ve vesmíru kolem nás vzácné, nicméně existence exoplanet naznačuje, že takové podmínky jinde ve vesmíru přece jenom jsou, proč ne. Bohužel je to asi natolik daleko, že komunikace s bytostmi na takových místech není dost dobře možná ani rychlostí světla, nemluvě o tom, že by ti ET museli být technologicky vyspělí přinejmenším jako my, což už je moc podmínek najednou. Přesto bych se rád nějakého inteligentní¬¬ho signálu z hlubin vesmíru ještě dožil. Mimochodem, kdyby ti ET byli tak inteligentní, že by sem lítali, jak tvrdíte, pochybuji, že by si nechali ujít příležitost s námi komunikovat, dát o sobě vědět, případně to tady trochu vyrabovat. Proto si myslím, že na vaší straně argumentace je tak akorát tu a tam zválené obilí a nějaký ten fake. Pojďme tedy připustit, že se můžeme oba víceméně mýlit a že žádní ET nejsou, což také tvrdí hodně chytrých lidí. Je to ale jako s těmi Popperovými labutěmi: dokud potkáváte samé bílé labutě, platí váš „vědecký závěr“, že všechny labutě jsou bílé. Až do chvíle, než potkáte černou labuť. Jste-li vědec, uznáte, že jste se mýlil: všechny labutě bílé nejsou. Jste-li dogmatik, potvrdíte své přesvědčení vysvětlením že ta černá není labuť, protože není bílá. A máte pravdu dál – všechny labutě jsou bílé. Jenže s bohem je to jiné. Existence boží má pomoci vysvětlit všechno, co jinak vysvětlit nelze, včetně toho, jak a proč jsme se tu vlastně octli. Protože to vysvětlit prostě nelze, jediná možnost je najít k vysvětlení alternativu, které lze věřit. Otázka víry tedy není otázka důkazů. Kdybych něco (boží existenci) mohl dokázat, nemusel bych v to věřit, stačilo by se přesvědčit. A kde se přesvědčit nemohu, nezbývá mi než věřit – ber nebo nech být. A teď ještě k tomu, co je nor¬¬mál¬ní. Víra je normální, je kulturně kontextuální a sdílená. Omyl je normální, lze ho vyvrátit. Lež je podlá, ale je normální, protože lhář ví, jak se věci doopravdy mají. Normální však není blud, který podobně jako omyl vyjadřuje nesprávné přesvědčení, avšak na rozdíl od omylu je nevývratný, na rozdíl od víry je dosti individuální a na rozdíl od lži, omylu a víry má chorobný vznik, tj. je provázen ještě dalšími známkami duševní poruchy. Takže omylům patří poučení, lžím potrestání, víře požehnání a bludům léčba. Bohužel existují i přechodné stavy těchto jevů, jež spadají do oblasti fanatismu, ovládavých myšlenek a šířeji sdílených nesmyslů s paranoidním nábojem, jež nespadají do žádné z uvedených kategorií a přesto nám silně otravují život. Čert (!) aby je vzal.