Höschl C.: Maniodepresivní lékař. Reflex 6/2022, str. 68

10. 2. 2022


Vážený pane profesore,
chci se zeptat, zdali lze s dg bipolární porucha vykonávat praxi praktického lékaře, samozřejmě po úspěšném vystudování LF UK. Nejdříve to byla laktační psychóza po prvním dítěti (2006), po druhém dítěti se to zvládlo bez potíží. Nyní probíhá další ataka.
Za odpověď děkuje I.P.

Předně si pojďme říci, že odpověď je v tomto případě natolik individuální a subjektivní, že ji nelze v žádném případě považovat za obecně platné oficiální stanovisko či směrodatný podklad pro jakékoliv pracovně právní rozhodnutí. Bipolární porucha se projevuje střídáním manických (nadnesená nálada, zvýšené sebevědomí, zrychlené psychomotorické tempo) a depresivních (pokleslá nálada, snížené sebevědomí, zpomalení, sebevražedné myšlenky) fází proložených různě dlouhými remisemi (období bez příznaků). Při posuzování pracovní způsobilosti záleží tedy nejen na diagnóze, nýbrž i na mnoha dalších okolnostech, zejména na profilu příznaků a na průběhu onemocnění. Rovněž se musí vzít v úvahu dosavadní historie potíží ve vztahu k fungování v práci, v rodině a ve volnočasových aktivitách: došlo již v minulosti k nějakému poškození či zanedbání někoho či něčeho? Byly vinou nemoci spáchány nějaké škody? Je dotyčný/dotyčná adherentní, tj. spolupracuje s lékařem a je pravidelně sledován/a? Je jeho/její stav stabilizovaný? Jak často došlo k relapsu (znovu vzplanutí onemocnění)? Přetrvávají i po odeznění akutní fáze choroby nějaké příznaky? Nejsou výrazněji narušené kognitivní funkce a mezilidské vztahy? Není nějak omezena pracovní kapacita pacienta/ky a jeho/její odolnost k zátěži? Teprve po zvážení toho všeho nastupuje postoj toho, kdo o tom rozhoduje. Já osobně jsem pro co nejmenší vyloučení kohokoliv z důvodů jeho duševní poruchy, pochopitelně pokud není ohroženo něčí zdraví nebo bezpečí. Podívejme se na to i z jiné strany. Proč by nemohl bipolární pacient vykonávat praxi praktického lékaře, když člověk se stejnou diagnózou mohl vykonávat funkci premiéra světové velmoci a přispět v ní ke zvratu 2. světové války? Diagnóza bipolární poruchy sice nebyla u Winstona Churchilla nesporná, ale těžké deprese měl určitě a říkal jim black dog (černý pes). Z veřejných zdrojů se lze poučit, že bipolární poruchou trpěly a trpí významné osobnosti jako Mel Gibson, Lady Gaga, Miloš Kopecký, Ota Pavel, Ernst Hemingway, Petr Muk a mnoho dalších. Onemocnění se nevyhýbá ani lékařům a psychologům. Snad nejznámější z nich je světová odbornice na bipolární poruchu, profesorka na Johns Hopkins University School of Medicine, Kay Redfield Jamisonová, která tímto onemocněním sama trpí a zná ho tedy z obou stran. Mezi její nejznámější díla patří An unquiet mind (Neklidná mysl) a Touched with fire (Poznamenání ohněm). Zatímco v posledně zmíněné knize popisuje průběh bipolární choroby v uměleckých a jinak významných rodinách, v té první líčí svůj vlastní osud s touto nemocí. Proč by někdo takový jako Kay Redfield Jamison nemohl tedy dělat i praktického lékaře, kdyby vystudoval medicínu a měl k tomu předpoklady?