27. 2. 2025
Pane doktore,
jak si vysvětlujete tak nepochopitelnou událost jako je bezdůvodná vražda dvou nevinných žen šestnáctiletým mladíkem, jak se teď stalo v Hradci Králové? J. Svoboda, Brno
Násilné činy, jako útoky nožem na veřejných místech, jsou vždycky šokující a vyvolávají pocit, že se svět stává nebezpečnějším. Zatímco dříve byla kriminalita častěji spojena s organizovaným zločinem nebo domácím násilím, dnes více vnímáme náhodné útoky jednotlivců na veřejnosti. Mezi faktory, jež k tomu mohou v různé míře přispívat, patří především mediální pozornost a vliv sociálních sítí. Každý brutální čin se okamžitě dostane do zpráv a tím se jeho mediální dopad násobí. Někteří útočníci se tak mohou snadněji „proslavit“ a inspirovat. Kromě toho internet umožňuje mimořádně rychlé šíření extrémních ideologií a plánování útoků. Na vině je také polarizace společnosti a politická radikalizace, jež rozdělují i rodiny. Diskutovanou otázkou je přístup ke zbraním a zneužití technologií. I když střelné zbraně nejsou v Česku tak běžné jako v USA, nože jsou dostupné všude. Zvýšená agresivita mladistvých na veřejnosti má mnoho příčin. Z psychologického hlediska je to především frustrace, ať už z rodinných problémů, školy, nebo společnosti, a opuštěnost daná nezájmem. Svůj podíl tak nese nejenom konfliktní atmosféra v rodině, ale i nezájem rodičů o to, co dělají jejich děti a nahrazování opravdového zájmu povrchním uspokojováním materiálních potřeb. Dětem je třeba jasně vymezovat hranice odkud až kam mohou a svobodu vyvažovat důrazem na zodpovědnost a povinnosti. Pokud se dítě nudí a nevypěstuje si zdravé způsoby vyrovnávání se stresem (sport, umění, koníčky), může své napětí vybíjet násilím na veřejnosti. Mladý mozek je nedozrálý a stále se vyvíjí, především prefrontální kůra, jež tlumí impulzivitu. U některých jedinců dozrává pomaleji a pak se u nich může objevovat impulzivní chování a neschopnost zvládnout vztek nebo frustraci. Podle teorie sociálního učení si lidé osvojují určité vzorce chování rovněž napodobováním ostatních. Pokud mladiství vyrůstají v prostředí, kde je agresivita běžná (domov, vrstevnická skupina, sociální sítě), mohou ji považovat za normální způsob řešení konfliktů. Na vině bývá také dehumanizace obětí. Nejenom virtuální „vraždění panáků“, ale i online šikana, nenávistné komentáře a polarizace na internetu mohou vést k odlidštěnému vnímání ostatních, přičemž agresivní chování a nahrávání násilných činů na sociální sítě může navíc útočníkům přinášet pocit moci a uznání, který je dále recyklován a posilován v toxických internetových bublinách. Provokativní chování bývá také motivované potřebou upoutat pozornost.
Na častou otázku, co by se s tím dalo dělat, neexistuje jednoduchá odpověď. Násilí tady vždycky bylo, je a bude. Současný trend by snad mohla zmírnit lepší podpora duševního zdraví, snazší přístup k psychoterapii mladistvých a prevence osamělosti. Důležitá je také zodpovědná mediální prezentace, tj. zejména neglorifikovat pachatele. Často se klade důraz na zvýšení bezpečnosti, ale to je třeba uplatňovat s rozumem. Prevence násilí totiž neznamená jen víc policie či stanné právo, ale i lepší komunitní vztahy a účinnější prevenci ve školách. Ta zahrnuje i rozvoj emoční inteligence a trénink zvládání náročných situací (konfliktů), kontroly impulzů a schopnosti odloženého uspokojování potřeb. Děti a mladiství potřebují v rodině i ve škole cítit opravdovou podporu, zájem a porozumění. Společnost jako taková podpoří své nejmladší tím, že jim nebude brát naději a místo „blbé nálady“ a pesimistických vyhlídek jim nabídne obzor, k němuž stojí za to kráčet.