Höschl C.: Color perception disorders. Reflex 35/2021, p. 68.

3. 9. 2021


Dobrý den, dlouhodobě sleduji Vaši rubriku v Reflexu a rád bych se Vás zeptal na pár věcí. Celoživotně mám problém se zapamatováním si fialové barvy. Když vidím fialovou barvu, tak se mi nejprve vybaví růžová barva a teprve po pár vteřinách si uvědomím, že růžová barva vypadá jinak a tím pádem to musí být fialová. Podobně když se řekne fialová, tak si představím růžovou. Zkoušel jsem si barvu zapamatovat, ale pamatuju si ji maximálně deset minut a pak je vše při starém. I při psaní tohoto emailu jsem si musel několikrát ověřit, že jsem barvy neprohodil. Mohlo by se jednat o nějakou poruchu nebo nemoc? Existuje způsob, jak takový problém odstranit? Děkuji za odpověď.
S pozdravem Jan Novoměstský

Nejčastější protiklady, které si lidé pletou, jsou strany (pravá-levá). Podrobněji jsme se tomu věnovali v Reflexu 27/2012, kde jsme uvedli, že pravolevá dezorientace, anglicky left-right confusion, je poměrně častá „kosmetická“ porucha mozku, nejspíš asi parietálního laloku, jež většinou neznamená nic vážného, nicméně může být projevem různých příčin, včetně genetické vlohy, porodních traumat, úrazů hlavy či infekcí. Neschopnost rychle odlišit levou a pravou se někdy vyskytuje také u nevyhraněných praváků či leváků a u „obojetných“, tzv. ambidexterů. Může jít také o projev tzv. paraprosexie, což je porucha soustředění, jež vypadá asi tak, jako kdyby se myšlenky a zaměření vzájemně přeskakovaly při zhoršené funkci „řadiče“. Trpí jí častěji ženy než muži a může také souviset s menší lateralitou, tj. rozdílem mezi levou a pravou mozkovou hemisférou, právě u žen. Je příznačné, že si lidé většinou nepletou nahoře a dole či vpředu a vzadu. Něco poněkud jiného je záměna pojmů vinou jejich obsahové či zvukové (onomatopoické) podobnosti při snížené pozornosti a naopak vyšší nesoustředěnosti. Nepozornost a nesoustředěnost mohou být buď přechodné, třeba při únavě nebo v důsledku rušivých podnětů, či dlouhodobé jako důsledek neuropsychiatrické poruchy. Určitou roli má i „vtištění“, tj. první (chybné) naučení, jež se později pracně opravuje, přičemž chybná verze co chvíli „prostřelí!“ na povrch. Znám lidi, kteří si takto chronicky pletou Pardubice a Poděbrady nebo ještě častěji Turnov a Trutnov. Cizincům se posmíváme, když si soustavně pletou Slovensko a Slovinsko, ale sami nemáme co mluvit, pokud si pleteme Litvu a Lotyšsko. S barvami je to poněkud složitější. Neschopnost rozeznávat barvy se většinou přičítá barvosleposti (daltonismu). Ta může postihnout vnímání červené, zelené a modré a může být buď úplná nebo částečná. Porucha vnímání zelené a červené je recesivně dědičná a přenáší se na pohlavním chromozomu X. Je dost možné, že u vás částečná porucha vnímání červené nebo modré modifikuje kvalitu vašeho vnímání fialové a růžové, což činí jejich rozlišování obtížnějším, takže se z nich snadněji stanou „Pardubice a Poděbrady“. Také se popisuje získaná porucha barvocitu, označovaná jako achromatopsie, jež je způsobena nějakým postižením levé okcipito-temporální (týlně-spánkové) oblasti mozku a projevuje se neschopností určovat barvy. Možná ale, že u vás jde o pouhou popletenost, připomínající příhodu, jež se kdysi odehrála v Československém rozhlase. Hlasatel měl při odhlašování rozhlasové hry oznámit, že „režii měl Jan Ámos Růžička“. Ve studiu se před tím něco slavilo, a tak se s ním kolegové sázeli „o co, že řekneš Jan Ámos Komenský“. Hlasatel jen mávl rukou a suverénně oznámil: „a režii měl Jan Ámos Růžička“. Pak se však zajíkl a vyhrkl: „Jé, promiňte, opravuji, Komenský“. Představuji si, že takhle nějak to máte s tou růžovou a fialovou.