Höschl C.: Fatal overeating Reflex 51-520/2020, p.106.

17. 12. 2020


Přejídání

Pane doktore, je přecpávání se jídlem životu nebezpečné a má stanovenu diagnózu? Zvláště o vánocích, jsou „chrámy konzumu“ plné, vrchovaté stoly sladkostí, doba nicnenělání a pohody.. Ale opravdu prožíváme pohodu pro naši budoucnost? Vždy kolem Vánoc vzpomenu smutného konce Teresky. Zadusila se kradeným jídlem a v pátek 27. ledna 1978, na toaletě Psychiatrické léčebny nalezena byla. Její strach o potravu vznikl za 2. světové války. Teresčin otec měl ve Varšavě cukrárnu, byl zatčen Gestapem, cukrárna zavřena a Tereska strachem o sebe se sestrou o hladu tři týdny putovala krajinou. Je možné, že v případě nadměrného požívání jídla jde o psycho chorobu? A zda můžete krátce nastínit obrácený extrém - hladovění. Byly případy, že při osvobození koncentračního tábora osvoboditelé navařili kotel guláše, ale střeva vězněných nápor nevydržela a někteří poumírali. Sám jsem za vlády „jedné strany“ držíval tzv. „suché hladovky“ za propuštění politických vězňů, takže vím, jak hladovění s člověčím organismem dokáže ale pořádně „zamíchat“. Děkuji za případnou odpověď...
Pepíno Maraczi
PS: Od státu se Statutem účastníka protikomunistického odboje a odporu proti němu (2016)

Přejídání (žravost, součást obžerství) je nejen jedním ze sedmi smrtelných hříchů, ale je vskutku nebezpečné a je pro ně diagnóza - bulimie. Ta má s obžerstvím o Vánocích, kam patří i pití a hromadění věcí, společného snad jen to, že špatný životní styl není sám o sobě diagnóza, ale může k diagnóze vést, protože zvyšuje či snižuje její pravděpodobnost. Když byla před padesáti lety celosvětově mladým dívkám idolem hubená modelka Twiggy, rozhořela se „epidemie“ mentálních anorexií. Obdivovat štíhlost Twiggy ještě diagnóza není, mentální anorexie ano. Podobné je to s přejídáním. Nestřídmost ještě diagnóza není, bulimie již ano. Mimochodem bulimici se v klasifikaci nemocí odštěpili od anorektiků tím, že na rozdíl od nich mají záchvaty přejídání (binge-eating) spojené se ztrátou kontroly a s provinilým následným zvracením, nebezpečnými drastickými dietami, přehnaným cvičením, hladověním a projímáním, aby se co nejdříve zbavili požité stravy a tedy kalorií. Tím je bulimie zdraví nebezpečná a může ohrozit život. Pokud toto „čištění“ nevykazují, přibývají bulimici na váze a je na nich vskutku vidět, že jim chutná. Ti jsou navíc ohroženi zdravotními důsledky obezity, jež je rizikem pro rozvoj kardiovaskulárních poruch a diabetes mellitus 2. typu, o poruchách kloubů ani nemluvě. Zdá se tedy, že bulimie jsou přinejmenším dvě choroby, obě se stejným hlavním příznakem (nacpávají se), ale často jiným klinickým vyústěním (obezita). Naproti tomu mentální anorexie je prvotně asi porucha vnímání vlastního tělesného schématu, tj. anorektičky si připadají obézní, i když objektivně jsou vychrtlé. Svému přesvědčení se nezpronevěří a činí vše proto, aby hubly. U poruch příjmu potravy se uplatňují i mechanismy závislosti: v případě bulimie závislost na sladké (hlad je abstinenční příznak), v případě anorexie na látkách, jež se v mozku uvolňují při hladovění a fyzické činnosti. Obojí může euforizovat jako droga. Pokud jde o kachektické vězně koncentračních táborů, které „zabilo“ jídlo, nejde zdaleka jen o střeva. Tzv. „refeeding syndrom“ je velice nebezpečnou komplikací realimentace. Proměna z katabolismu, jenž nastává během hladovění, k anabolismu při přísunu potravy, vede k hyperglykémii a zvýšené sekreci inzulínu. Následné převratné metabolické změny působí změny srdečního rytmu a srdeční selhání. K tomu se přidávají neurologické příznaky až koma. Máte tedy pravdu, že příliš mnoho dobrého může taky zabít. Nejen svátky, ale i snaha nakrmit hladového.