5. 9. 2013
Kulturní vrstvy mysli
Vážený pane profesore,
četl jsem, že systém mechanismu obrany ega odhaluje původní motivy lidského chování. Lze v tomto případě takové chování zredukovat na pouhé instinkty? Jakou cenu tedy má lidská etika?
Děkuji. Michal Kolačný.
Této otázce příliš nerozumím, což může být moje chyba. Navíc obsahuje termíny, jež je obtížné definovat. Co je to ego? Co je to obrana ega? Před čím? Co jsou „původní“ motivy lidského chování, odlišují se nějak od těch nepůvodních, současných? A co jsou „instinkty“? Já vím, všechny definice někde najdeme, ego u Freuda, obranné mechanismy též u jeho následovníků a motivy tu v bibli, tu v Lorenzovi, tu v Adlerovi, tu ve Freudovi. Problém je, že tyto obrazy (spíše než definice) se mezi sebou liší a znamenají pokaždé trochu něco jiného. Snažím se tedy představit si, co jste tím dotazem asi myslel. Možná se ptáte, zda humanismus a etika nejsou nadstavbou nad něčím mnohem triviálnějším, co by se dalo nazvat instinkty, jež sdílíme s ostatními živočichy, a zda tedy naše motivy nejsou mnohem primitivnější, než si o sobě myslíme. Jestli to tak vskutku myslíte, máte do značné míry pravdu, i když jde spíš o to, jak jsou „kulturní vrstvy“ naší mysli do sebe propleteny a do jaké míry je humanismus (etika) našimi instinkty ovlivněn, neřkuli řízen. Nezapomeňme, že zásluhou v etologii popisovaných mechanismů zábran se i u zvířat projevuje jistá „férovost“ ve smyslu etiky. I mnozí nelidští živočichové mají prokazatelně jistý smysl pro spravedlnost, silnější nevraždí slabší zcela automaticky a beze zbytku a jsou schopni ritualizovaného souboje bez skutečných jatek, čili s etickým omezením, sit venia verbo. Naproti tomu transakční psychologie a studium lidského ekonomického chování krásně ukazují, že i poměrně složité chování může být u lidí vedeno zcela jednoduchými motivacemi, jež se dají souhrnně označit jako maximalizace vlastního užitku. Není tomu tak pochopitelně vždy, ale i altruistické chování může být motivováno vlastním prospěchem, byť je to na první pohled méně čitelné. Nedávno vyšla i v českém překladu pozoruhodná kniha nositele Nobelovy ceny Daniela Kahnemana „Rychlé a pomalé myšlení“, v níž ukazuje, jak to instinktivní i to, co jsme nashromáždili opakovanou zkušeností, je obsahem rychlého, intuitivního, automatického způsobu myšlení, jež má hned na všechno odpověď. Teprve, když se ukáže, že to nestačí, zapojuje se systém našeho pomalého, sémantického uvědomování, které novou či konfliktní situaci podrobí kritičtějšímu zkoumání a zakládá to, čemu říkáme logické myšlení a co já dávám do souvislosti i s dalšími atributy lidské mysli, jako je meta-myšlení, existenciální úvahy, gnoseologie a podobně. Za všechny jeden triviální příklad z oné knížky - rychle a bez přemítání odpovězte na následující otázku: Pálka a míček stojí dohromady dolar a deset centů. Pálka je o dolar dražší, než míček. Kolik stojí pálka a kolik míček? Rychlý systém většině čtenářů nabídl (tak jako ve všem, i v morálce a v politice), i zde „jasnou pravdu“. Ta je však špatná. Nejen, že u většiny prvočtenářů tohoto příkladu selhal pomalý systém (neřešil to, protože netušil, že je to chyták, a také proto, že je od přírody líný), ale selhala i sociální inteligence, která měla ihned upozornit, že kdyby správná odpověď byla pálka=1$ a míček 10c, pak by přece nositel Nobelovy ceny nemohl ve své knížce uvádět tak stupidně jednoduchý příklad. Mezi geny, zvířecími instinkty, pudy (obživa, obrana, reprodukce, sebezáchova) a lidským vědomím s jeho pochybami, morálkou a sebereflexí je mnohovrstevná změť systémů zpracování podnětů z vnějšího i vnitřního světa, která se v různých proporcích uplatňuje v závislosti na situaci a časoprostoru. Všimněte si, jak jiná je Vaše reakce na souseda, který vám vyplavil byt, když u něj zvoníte bezprostředně po události, než když si svá slova můžete v klidu rozmyslet, až se vrátí z dovolené. Lidská etika je tedy k nezaplacení, ale uplatňuje se řídčeji, než by bylo třeba.