18. 7. 2013
Křivda jako bacil
Vážený pane profesore,
jsem členkou občanské iniciativy, která si klade za jeden z cílů, kterého by chtěla dosáhnout, spravedlivého vypořádání nároků především našich sedláků, jejichž hospodářství byla za kolektivizace zničena a mnozí z nich byli vyhnáni ze svých domů v pohraničí.
Často se setkáváme s konstatováním postižených osob, že nemohou spát a že již dlouhodobě trpí velkou nespravedlností způsobenou nechutí státu se s nimi řádně za způsobené křivdy vyrovnat.
Dovoluji si proto vznést na Vás jako na odborníka v oboru psychiatrie otázku, zda dlouhodobé odmítání orgánů současného státu, přistoupit ke spravedlivému odškodnění všech postižených, je způsobilé vyvolat u těchto osob psychické utrpení a případně i nějakýd ruh duševního nebo jiného onemocnění.
Dagmar Karschová, Malá Skála
Odpověď je jednoduchá a netýká se jen sedláků. Každý, kdo se dostal do bezvýchodné situace, u koho se rozvinula naučená bezmocnost, kdo trvale nemá vliv na události, na něž by vliv mít měl, je v nebezpečí, že se u něj rozvine některá z duševních poruch. Naučená bezmocnost je i u zvířat modelem deprese. Stres sám o sobě škodlivý není, škodlivá je při něm ztráta vlivu na události. Bezvýchodnost. Bezmocnost. Absence řešení. Při kolektivizaci k tomu přistupovaly ještě další faktory včetně násilí. Proces kolektivizace na venkově v padesátých letech provázela mimořádná vlna sebevražd. Lze předpokládat, že mnohé přeživší oběti se ze stavu zoufalství nikdy zcela nedostaly a rozvinuly se u nich deprese, v některých případech posttraumatické stresové poruchy a vyloučen není v některých případech ani kverulatorní vývoj založený na beznadějné komunikaci s úřady a se soudy. Vámi uváděná nespavost je jedním z příznaků afektivních a posttraumatických poruch. Mechanismy patologického stresu, potlačení frustrace a konfliktu mohou být i na pozadí vzniku psychosomatických poruch, arytmií, hypertenze, diabetu II typu, zažívacích obtíží a poruch imunity. Prokázat v těchto případech u soudu po tolika letech přímou souvislost s příkořím je však neobyčejně obtížné, ne-li nemožné. Nedá se totiž většinou dokázat, zda by se ta či ona porucha u dotyčného neobjevila i bez vyvolávajícího traumatu. Navíc – současný stát postiženým v padesátých letech majetek nesebral a na dnešní KSČM se lze v této věci asi těžko spoléhat.