Warning: array_key_exists(): The first argument should be either a string or an integer in D:\Inetpub\webs\924517_web\www\lang_set.inc.php on line 7 Prof. MUDr. Cyril Höschl DrSc. FRCPsych.

Jakoby. Listy Cyrila Höschla, Reflex 16/2012, str. 48-49.

19. 4. 2012


Jakoby

V poslední době se množí čtenářské dotazy na embolofázii, slovní vmetky a zlozvyky, které velmi relativizují mluvenou češtinu. Jedním z takových vmetků je slovo „jakoby“. Pohledem do Reflexu 42/2009 jsem na toto téma našel dotaz čtenáře Tomáše Procházky: „Vážený pane profesore,
co je to za úchylku, když někdo použije v jednom souvětí 5x slovo jakoby? Tento mor postihl Českou republiku napříč sociálním i politickým spektrem. Od doby, kdy jsem si toho všiml, už nejsem schopen vnímat obsah vět, když je v nich "jakoby" obsaženo. Myslíte, že jsem pacient?“. Tehdy jsem mu odpověděl, že není-li schopen vnímat obsah vět obsahujících „jakoby“, je to na pováženou. Nyní se mu musím na tomto místě hluboce omluvit, protože tato idiosynkrazie (nadměrná přecitlivělost) postihla i mne a velmi mne obtěžuje. Přemýšlím však, zda by se měli léčit producenti anebo alergizovaní příjemci tohoto slovního balastu. Navíc se omlouvám všem, jež tímto sloupkem nakazím, protože odteďka také všude uslyší jakoby, což následně zcela ochromí jejich schopnost soustředění.

Nedávno jsem se studentky u zkoušky zeptal, na který neuropřenašeč působí antipsychotika. Odpověděla, že JAKOBY na dopamin. Opáčil jsem, že ne jakoby, ale doopravdy na dopamin. S omluvou odvětila „promiňte, já vím, já jsem chtěla říct jakoby doopravdy“. V tu chvíli jsem musel v duchu počítat do deseti, abych neudělal něco, čeho bych pak moc litoval. Od té doby, když slyším „jakoby“, mám chuť zařvat: Lidi proboha, co šílíte! Ne jakoby! Doopravdy! K nám nejede autobus jakoby ze Stírky, k nám jede doopravdy ze Stírky! Snad nikdy mne embolofázie tak nedostala jako „jakoby“ nyní. Možná jsem byl dřív odolnější. „Vole vole“ není dnes už o nic horší než „also“ či „you know“. Severomoravské „jako“ za každým třetím slovem je docela jako benigní jako. Horší bylo „nicméně“ (nicméňovali intoši), „takříkajíc“ a „tedy“. Měli jsme učitele na fyziku, kterému jsme napočítali za hodinu 200x „tedy“, takže jeho přezdívka byla jasná. Přežil jsem ve zdraví i „prostě“, „vpodstatě“ a „vlastně“. Ale „jakoby“ mě doopravdy dostalo. Pane Procházko, až bude nejhůř a příští prezident této jakoby země složí jakoby slib, tak s Vámi založím jakoby ghetto, kam se spolu zavřeme a budeme od rána do večera řvát „doopravdy, doopravdy, doopravdy, krucinál!“