Warning: array_key_exists(): The first argument should be either a string or an integer in D:\Inetpub\webs\924517_web\www\lang_set.inc.php on line 7 Prof. MUDr. Cyril Höschl DrSc. FRCPsych.

Listy Cyrila Höschla, Reflex 5/2010, str. 44-45.

4. 2. 2010


Dobrý den Člověče pane C.H.,
Vaše články a komentáře jsou pokladem refleXu.
Dotaz: Prosím, PROČ mi vadí veškeré “breberky, broučci, rybičky, ryběnky a potvory“ na WC, koupelně, kuchyni apod. (přitom vím, že co je v posteli, sedačce…TO, co nevidím, může být mnohem horší). Také nejím nic mořského – chobotnice, krevety – vyrostl jsem na vepřovém a kaprovi... Díky, buďte zdráv a plný sil
Michael Gabriel Horský, Liberec

Proč právě Vám vadí “breberky, broučci, rybičky, ryběnky a potvory“ na WC, to vskutku nevím. Vy byste se to dozvěděl, kdybyste podstoupil nějakou hlubinnější psychoterapii. Chorobné mytí rukou bývá důsledkem nadměrných, vtíravých, obsedantních obav z nákazy. Taková úzkostná porucha se klasifikuje jako „Obsedantně kompulzivní“ a léčí se nyní nejčastěji kognitivně-behaviorální psychoterapií, která spočívá ve změně myšlenkových schémat a v přecvičování (expozice, desenzibilizace), jež si můžete představit například jako otření rukou o špinavé podrážky bez možnosti si pak umýt ruce. Součástí terapie je mj. překonání a odstranění vyhýbavého chování. Věc je sice ještě o poznání složitější, a na to zde není místo, ale k pochopení stačí princip.
Jenže breberky, které popisujete, jsou viditelné pouhým okem, a tedy podstatně větší než nějaké bakterie nebo viry. U Vás tedy asi nejde o strach z nákazy, nýbrž o odpor (štítění se? hnus?) k oněm breberkám, a když o strach, tak přímo z nich. To vypadá na jinou poruchu, jež může mít původ v nějaké – třeba i vytěsněné - traumatizující či nechutné zkušenosti v dětství. Ta může zahrnovat různé vjemy od slizkosti, křupnutí, krve, moku, očiček, zápachu či štípnutí až po nechutnost, jež se asociovaly s něčím neblahým a fixovaly. I když určité idiosynkrazie (nepřekonatelný odpor vůči něčemu, třeba pavoukům či hadům) jsou do značné míry vrozené, dalším sociálním učením se buď „obrušují“ či přeučují nebo naopak zesilují a přibývají k nim nové. Vyústí-li tento proces v chorobnou fobii, hovoříme o úzkostné (fobické) poruše, jež zpravidla vyžaduje léčbu. Ne vždy je ale léčba vyloženě nutná. Pokud Vaše potíže znamenají pouze, že máte v koupelně čisto a že ušetříte za drahé restaurace s krevetami a humry, pak by terapie mohla Vaši situaci objektivně i zkomplikovat:-).