Warning: array_key_exists(): The first argument should be either a string or an integer in D:\Inetpub\webs\924517_web\www\lang_set.inc.php on line 7 Prof. MUDr. Cyril Höschl DrSc. FRCPsych.

Höschl C. Jak si vede česká psychiatrie. Úhel pohledu. Občan v síti 6/2009:2-3.

17. 6. 2009


• Jaká je kvalita péče poskytovaná naší psychiatrií, co je ke chlubení a co je k nápravě?

Podědili jsme ze socialismu systém, kde psychiatrickou péči poskytovali téměř výhradně lékaři v husté síti ambulancí, s důrazem na biologickou léčbu. V současnosti jsou sice do péče zapojeny více sestry s terapeutickým vzděláním, sociální pracovníci apod., ale ne v té míře, jako v zemích s nepřerušenou demokratickou tradicí. Poskytování psychosociálních intervencí je ze strany pojišťoven znevýhodněno.
Je zde nerovnoměrnost v kvalitě poskytované péče. Existují vynikající zařízení, ale také zařízení, v kterých se zastavil čas. Nerovnoměrnost je také regionální.
Mezi naše přednosti patří celkem dobrá erudice odborníků a přítomnost i kvalitních zařízení, přístupnost moderní psychofarmakologické léčby
Mezi zápory především fragmentace péče (malá propojenost ambulantní péče, rehabilitační péče a lůžek); přetíženost ambulantní péče (nedostatek prostoru pro řešení jednotlivých případů); převaha institucionální léčebenské péče se všemi dalšími negativními důsledky; hlavní nedostatky ve struktuře – stále chybí rezidenční komunitní služby a krizové psychiatrické služby.

• Jak se dokážeme postarat o pacienty s „rakovinou mezi duševními poruchami“ – schizofrenií?

Psychosociální intervence/péče je dostupná jen pacientům velkoměst a to jen v určitých regionech. V Praze možnost stacionářů, klubů, chráněného bydlení, chráněné práce. Pokud pacient bydlí na vesnici v odlehlém regionu, nemá nic. Nemá možnost profitovat ze současných poznatků o biopsychosociálním modelu péče, neboť mu nejede vlak.
Pacienti ve stabilizované fázi nemoci si přejí pracovat. Na současném trhu práce potřebují v tomto ohledu pomoc- nejen chráněné pracoviště (každý nechce pracovat v kavárně, navíc takových míst není mnoho), ale další formy usnadňující lidem se zdravotním znevýhodněním pracovat. Farmy, dotované firmy, domácí práce, dobrovolnická práce – vznik podobných pracovních příležitostí by měl být podporován aktivněji než dosud – ve svém důsledku se to vyplatí všem.
Případové vedení psychiatrickými sestrami je zatím jen v počátcích, chybí multiprofesní týmy typu asertivní komunitní léčby, péče o komorbidity (schizofrenie + závislost), které narůstají; péče je systematická jen výjimečně a experimentálně.

• Jakou perspektivu mají psychiatrické léčebny a jak funguje spolupráce s ambulantním sektorem?

PL začleněné do větších měst se mohou přeměnit v modernější lůžková psychiatrické zařízení a zčásti se mohou změnit v rezidenční služby. Izolovaná PL s velkou vzdáleností od bydlišť pacientů budou jen obtížně do budoucna hledat uplatnění v systému péče.

• Jaké kroky stojí za to učinit, aby to, co si žádá nápravu, bylo napraveno?

Zařízení, která se osvědčila a poskytují vysokou kvalitu péče (téměř výhradně vznikla díky mimořádnému osobnímu nasazení jedince nebo malé skupiny) přenést do dalších regionů, resp. umožnit tam jejich vznik.
Podporovat všechny formy pracovního zapojení (práce dobrovolnická, brigádní, v různé míře chráněná) jako prevenci sociální exkluze, pasivity a rezignace. Jsou nutné změny v Sazebníku výkonů. Je třeba se zdravotními pojišťovnami nasmlouvat nové služby tam, kde je zájem a potřebné kapacity. Příprava profesionálů se musí zaměřit více na VŠ programy pro psychiatrické sestry a postragraduální vzdělávání sociálních pracovníků v péči o psychické poruchy. Je nutné navýšit finanční podporu všech typů služeb, změnit zákon o sociálních službách a zvážit samostatnou legislativou týkající se duševních onemocnění

• Jakým směrem se bude ubírat vývoj psychiatrie a co můžeme v nejbližších letech očekávat?
Očekáváme stárnutí společnosti a tedy přibývání nemocí spojených s vysokým věkem, a rozvoj gerontopsychiatrie. Důraz na soběstačný život povede k rozvoji domácí péče (mobilní týmy zahrnující kromě psychiatra další profese, zdravotní sestry, sociální pracovníky, pečovatele atd.). Celkově pozorujeme zvyšující se zátěž duševními poruchami ve společnosti (nemocenské, důchodové, zdravotní pojištění), zvyšující se podíl na ztrátě práceschopnosti obyvatel.

• Celkově - klady a zápory

Potřebujeme podpořit spolupráci mezi zdravotní a sociální složkou – vymezení, co kam patří, co je odkud financováno, a kde je nutnost (či užitek) spolupracovat.
Dobrá je u nás péče medicínská, špatná je struktura lůžkových zařízení, je zde nerovnoměrnost služeb (například v karlovarském regionu není – vyjma dílen pro mentálně retardované) žádná sociální služba (!) a zdravotní služby jsou silně poddimenzovány.
V platbách z VZP je zohledňována kvantita, ne kvalita. Takže i ambulantní psychiatr, který má zájem věnovat svému pacientovi čas, je mnohdy motivován spíše k 10-15 minutovým pohovorům a rychlému receptu než k soustavné a komplexní péči.
Psychiatrická péče je podfinancovaná (předposlední místo v EU v platbě ze státního rozpočtu).
Péči o duševně nemocné (resp. psychiatrii) potřebujeme dále destigmatizovat, zejména v očích úředníků a politiků, s cílem zvýšit investice do lidí a budov.
Potřebujeme zdravotní (psychiatrické) sestry. Vzdělané, mobilní a adekvátně zaplacené.
Potřebujeme rozvíjet psychiatrii na základě zmapovaných potřeb pacientů (a s trendem k emancipaci krajů) rovněž regionu.

(Poděkování Evě Dragomirecké, Lucii Bankovské-Motlové, Filipu Španielovi, Ondřeji Pěčovi, Báře Wenigové, Pavlu Mohrovi)