Warning: array_key_exists(): The first argument should be either a string or an integer in D:\Inetpub\webs\924517_web\www\lang_set.inc.php on line 7 Prof. MUDr. Cyril Höschl DrSc. FRCPsych.

Höschl C., Španiel F.: Umění a (neuro)věda. III.Česko-Slovenské neuropsychiatrické sympozium, 15.5.2008, Múzeum Andy Warhola, Medzilaborce, SR.

15. 5. 2008


Organizované při příležitosti 60. výročí založení Lékařské fakulty Univerzity P.J. Šafárika v Košicích pod záštitou děkana LF UPJŠ prof. MUDr. Leonarda Siegfrieda.

Abstrakt:
Neurobiologická hypotéza rozvoje umění předpokládá, že to, co určovalo rozvoj čelní mozkové kůry, byla velikost sociálních skupin. Sociální koheze je zajišťována opečováváním (drbáním), tzv.groomingem. Soudržnost skupin hominidů větších než 100 jedinců už nemohla být zajištěna groomingem „face to face“ do 20-30% času. Víc času však nebylo možno groomingu obětovat, protože by tím byly ohroženy jiné pro život důležité činnosti. Místo toho se rozvinul efektivní způsob udržování sociální koheze v podobě vokalizací a bubnování, které lze označit jako „sociální grooming“. Odtud lze sledovat přímou linii ke zpěvu a jazyku (drby). Zhruba mezi 500-200 tisíci let př.n.l. se objevuje gen FOXP2, který je spolu s neokortexem ("social brain") a sociálním groomingem předpokladem rozvoje jazyka. Hudba i jazyk zaměstnávají do značné míry shodné oblasti mozku. Hra (doslova i v přeneseném slova smyslu) aktivuje zrcadlové buňky. Zrcadlové buňky umožňují vcítění do druhého a předpověď jeho chování. Predikce chování druhých je základním předpokladem přežití a znamená značnou selekční výhodu. „Zbytečné“ dětské hry, honičky, říkanky, žvatlání, drby a klevety dospělých a „jalové“ činnosti jako muzicírování, zpívání, bubnování a tancování jsou všechno činnosti, které tento, pro život zcela zásadní systém zrcadlových buněk trénují a naší schopnost vcítění do druhých a predikce jejich chování utvářejí. Umění a hra tak mají zásadní evoluční význam pro rozvoj schopností vcítit se do druhého a předpovědět jeho chování, rozpoznávat emoce druhých, udržovat sociální soudržnost a tudíž aliance, a v neposlední řadě nahlédnout sám sebe (sebereflexe). Umění a hra tedy představují společného jmenovatele rozvoje sociální dimenze jazyka, motoriky a emotivity a z vývojového hlediska jsou vzhledem k trénování schopnosti predikce nositeli značné selekční výhody.