Höschl C.: Neurobiologie působení anxiolytik. Odborné sympozim Co přineslo půlstoletí anxiolytik? 50. česko-slovenská psychofarmakologická konference, 9.-13.1.2008, Lázně Jeseník

12. 1. 2008


Na strukturální úrovni je úzkost inhibována frontální/cingulární kůrou a částečně temporálním lalokem a stimulována talamem (hypervigilita) a bazálními ganglii (motorické napětí). Insula se podílí na autonomních změnách. Na úrovni neurotransmitérové je úzkost regulována zejména kyselinou gamaaminomáselnou (GABA), serotoninem (5HT), noradrenalinem (NA), histaminem (H) a dopaminem (DA). Myši s knockoutovaným genem pro GABA-A receptor či pro dekarboxylázu kys. glutamové (GAD65) vykazují zvýšeně úzkostné chování, jakož i myši knockoutované pro 5HT1A,2C či 5HT transportér. Knockout 5HT1B, MAOA či COMT úzkost snižuje. Knockout dopaminového receptoru D4, adenosinového A2a, opiátového delta, nociceptinu, CRH2, ApoE, neurokininového NK1, interferonu-gama, neuropeptidu-gama, midkinu, NCAM (neural cell adhesion molekule) a AC VIII (adenylyl cyclase type VIII) úzkost zvyšuje, knockout D3, opiátového receptoru mí, CRH1, glukokortikoidového receptoru, CREM (cAMP responsive element modulator), CamKII (calcium-calmodulin kinase II) a FMR1 (fragile X syndrome gene) naopak. Manipulace těmito přenašečovými systémy je na pozadí mechanismu účinku anxiolytik, ke kterým se řadí benzodiazepiny (cestou GABA), buspiron (mj. parciální agonista 5HT1A), antihistaminika jako hydroxyzin, antidepresiva (fluoxetin schválen FDA k léčbě OCD, sertralin pro panickou poruchu, OCD a PTSD, paroxetin pro všechno, fluvoxamin pro OCD a venlafaxin pro generalizovanou úzkost; zkouší se mnoho dalších – jak SSRI tak trazodon, nefazodon, imipramin aj.). Výčet a klasifikaci anxiolyticky působících psychofarmak viz např. Švestka 2004.
Podpořeno VZ MZ0PCP2005 MZd ČR a projektem 1M0517 MŠMT ČR

Literatura:
Švestka J: Anxiolytika. In: Höschl C, Libiger J, Švestka J (eds.): Psychiatrie. 2.vyd., TIGIS, Praha 2004, s.722-730.