17. 5. 2007
Dobrý den,
ve filmových a literárních dílech se často setkáváme s tím, že se někdo z hrdinů "pomátne" (např. Viktorka z Babičky, Ofélie, čínský film Pověste červené lampiony, Salvatore ze Jména růže). Stane se mu to po nějaké ráně osudu (např. ztráta někoho blízkého) nebo třeba pod tíží svědomí. Dotyčný je potom apatický nebo úplně "mimo", nezvládá komunikovat a pro další děj bývá totálně odepsaný. Je to je jen výmysl nebo něco takového skutečně existuje? Proč to většinou potká ženu? Je k tomu potřeba nějaká dispozice? A dá se poznat? Děkuji za odpověď. Bioložka Ekrtová
Obraz duševní patologie v uměleckých dílech není dán ani tak potřebou popsat, jak se věci ve skutečnosti mají, jako spíše účelem uměleckého sdělení. Přitahujíc svou tajuplností a přídechem mystiky, oblast duševních poruch patří k atraktivním tématům, s jejichž pomocí se zdůrazňuje síla osudových ran a podtrhuje působivost lidských příběhů. Přitom se však často mimoděk vytváří kauzalita, která tak úplně neodpovídá běžné psychiatrické klinické praxi. Psychotraumata skutečně často vedou k psychopatologii, ale u tak výrazných poruch, jako jsou například psychózy, se předpokládá nutný podíl vrozené vlohy, jakési zranitelnosti, na základě které trauma spustí chorobný proces. Jedním z příkladů šílenství, jež je podmíněno okolnostmi, je tzv. vazební psychóza, při které u lidí držených ve vězení vznikají změněné stavy vědomí, kvalitativní poruchy myšlení (bludy) aj. Dalším příkladem je konverzní porucha (dříve hysterie), při které se psychický konflikt obrátí („konvertuje“) v nějaký tělesný příznak, například ochrnutí (baletka v Chaplinově filmu Světla ramp), ohluchnutí či oslepnutí. Tímto mechanismem se může dokonce rozvinout i epileptický záchvat. Mnohem častější je však kauzalita spíše obrácená, kdy primární je choroba, například schizofrenie, která vede k nalomení životní dráhy. V uměleckém zpracování se však příčina a následek mnohdy obracejí. Mimochodem Viktorka měla zřejmě poporodní psychózu, která je i dnes častá. Konverzní poruchy jsou častější u žen, poporodní se z definice vyskytují pouze u žen. Proto ta převaha psychopatologie u žen i v literatuře. Co se „totálního odepsání“ týče, ani to není tak úplně pravda. Některé i na pohled vážné stavy mohou odeznít, někdy i bez následků.