Warning: array_key_exists(): The first argument should be either a string or an integer in D:\Inetpub\webs\924517_web\www\lang_set.inc.php on line 7 Prof. MUDr. Cyril Höschl DrSc. FRCPsych.

Listy Cyrila Höschla, Reflex 6/2007, str.18-19.

8. 2. 2007


Dobrý den,
Já vím, že už toho byly teď plné noviny, ale chtěla bych to slyšet od Vás: jak je to s chorobností motivů k sebevraždě? Existuje také normální sebevražda?
Jarmila K.

Sebevražda je téměř vždy něčím nenormální, neboť normální je nevraždit se. V životě jistě mohou nastat okolnosti, které spolu s přesvědčením a postojem dotyčného mohou vést k tzv. bilanční sebevraždě, která je výsledkem zjištění, že už od života nelze nic očekávat. To je však případ mnohem vzácnější, než si lidé obecně myslí. Ve skutečnosti na pozadí sebevražd bývá velmi často onemocnění mozku, nejčastěji bipolární porucha, deprese a schizofrenie. Riziko také zvyšují závislosti na alkoholu a drogách. Je příznačné, že v případě srdce nebo ledvin se laici s představou smrtelného selhání orgánu dokáží smířit a dále se už neptají, ale u mozku je tomu jinak. Ten se jakoby nepočítá a všichni stále hledají nějaké zevní vysvětlení: že měl dotyčný nesnesitelné manželství, že ho někdo vydíral, že se mu nedařilo v práci, že se mu nevyvedly děti apod. To všechno může být pravda, ale mnoho lidí žije v příšerných manželstvích, jsou nezaměstnaní, mají děti kriminálníky a sebevraždu nepáchají. K tomu, aby se rozvinulo patologické chování s tak mocným mechanismem zábran jako je sebevražda, musí se životní události setkat buď přímo s chorobou nebo alespoň s vysokou zranitelností, a to už je skutečně záležitost fungování mozku jakožto orgánu. Zabít se můžeme zkrátka proto, že nám špatně funguje limbický systém mozku (ten „dělá“ depresivní náladu a tedy i změny chování), asi jako někomu špatně funguje srdce, játra nebo ledviny. Nic víc nic míň. Snaha hledat za vším motivy jako v kriminalistice (vždycky se nějaké najdou), je tady často zcestná a nepostihuje ani tak příčinu jako spíše spouštěcí a přídatné faktory sebevraždy. Přesvědčujeme se o tom opakovaně, když u správně a včas léčených pacientů sebevražedné jednání odvrátíme a celkový postoj změníme. Lidé mají sklon ve svých úvahách o kauzalitě (příčinnosti) nadhodnocovat to, o čem si myslí, že tomu rozumějí, a zanedbávat to, čemu nerozumějí. Úsilí, s jakým se hledají příčiny sebevražd v okolí oběti, bývá nepřímo úměrné znalostem o tom, jak funguje mozek.