27. 7. 2006
Moje matka trpí maniodepresivitou a už asi čtyřikrát byla hospitalizována v psychiatrické léčebně. Na svůj stav získala i invalidní důchod. Čekali jsme, že stav bude stabilizován, ale nestalo se tak. Matka byla cca 4 měsíce relativně v klidu a pak přišel čas obrovské síly; vzala si nějaké lehké práce ke svému inv. důchodu a její stav by se dal přirovnat k neřízené střele. Brala si různé půjčky v domnění, že když má práci, tak nebude problém je splatit. Situace se však vyvinula úplně jinak a dluhy nebylo z čeho platit. Přišel čas deprese, obrana těla nad tím, že nějaké dluhy jsou - ani netušila co si kde půjčila. Úpadek do stavu úplné apatie. Po dvou týdnech, kdy byla doma, bála se jit ven a antidepresiva od její doktorky se minula účinkem, jsme ji donutili jit na psychiatrii. Stav se vsak nezlepšuje. Mam dotazy: Lze nějak změnit hospitalizace, např. zažádat o přeložení do Brna či jiného města, protože o psychiatrii v našem městě už nemám dobré mínění? Co je pro to třeba udělat?
Druhá otázka: jak postupovat, až se matka uzdraví? Poněvadž naše finanční situace není ideální, tak její půjčky jsou velká rána. Lze nějak omezit či vzít svéprávnost? Mockrát Vám děkuji za odpověď. A pište dále :-) Pokud budete chtít tento dotaz zveřejnit, nejsem proti, jméno bych však chtěl bez příjmení. Děkuji. S pozdravem Petr K.
Stav vaší matky odpovídá klinickému obrazu bipolární poruchy. To je onemocnění poměrně časté, takže do podobných situací, jaké líčíte, se dostává někdy v životě asi 1% obyvatelstva. To ještě vynásobte průměrným počtem rodinných příslušníků a dostanete představu o tom, jak závažný společenský problém bipolární porucha je. Základem úspěchu profylaxe (tj. takového léčebného postupu, který brání znovuvzplanutí choroby) je disciplinované užívání stabilizátorů nálady, a to důsledně i v době, kdy dotyčný je bez příznaků a cítí se zcela zdráv. Jakmile začne léčbu vynechávat, choroba se ubírá nepříznivým směrem. Zde více než jinde platí ono „komu není rady, tomu není pomoci“. Mezi stabilizátory nálady patří lithium, některá antiepileptika a některá antipsychotika druhé generace. Která a komu, to musí určit lékař-psychiatr. Ten také musí sledovat laboratorní výsledky, které jsou pro tu kterou profylaxi požadovány. A teď odpovědi na Vaše dotazy: ano, léčbu lze změnit. Převzetí do péče v jiném zařízení je třeba domluvit buď s ošetřujícím lékařem nebo s onou kýženou institucí. Ta Vaši matku sice může přijmout, ale rozhodně to není její povinnost. Čím socialističtější je zdravotnictví, tím méně lze porušovat „rajonizaci“ a naopak. Svéprávnost neboli způsobilost k právním úkonům omezit lze, ale rozhoduje o tom soud, který si vyžádá znalecký posudek. Přeji Vám, aby ze zdravotní péče nevymizela konkurence a svoboda volby a aby se Vaší matce dařilo dobře.