15. 9. 2005
Pane Höschle,
děkuji za Vaši odpověď na můj (dost dávný) dotaz v Reflexu 35/2005. Musím ale přiznat, že s ní nejsem tak docela spokojena. To, co líčíte jako „ekonomické chování zvířat“, je výsledkem experimentu, který na opicích provedli lidé. Usuzovat z toho na „tržní chování“ primátů je přinejmenším odvážné anebo příliš antropomorfizující. Celé by to bylo mnohem zajímavější, kdyby bylo možno prokázat „platidlo“, „obchod“, „solidaritu“ apod. mezi zvířaty navzájem, bez zásahu člověka.
S pozdravem a s díky (bylo to i tak zajímavé -:)), Jana Š., Severní Čechy
Máte zcela pravdu a jsem rád, že se takto ozýváte, protože jsem minule ve službách hlavní myšlenky nezatěžoval svou odpověď pro stručnost dalšími detaily z citované práce o ekonomickém chování zvířat. Její druhá půlka totiž obsahovala právě to, co Vám v mé odpovědi chybělo. Vědci pozorovali houf opic žijících volně ve sledovaném uzavřeném prostoru a zaznamenávali si výskyt určitého chování do grafů. Získali tedy například grafy znázorňující délku denní péče jednoho o druhého (to znáte i ze ZOO, jak se opice často vzájemně vískají v srsti a opečovávají), grafy vyjadřující množství potravy, jakým kdo koho obdaroval, když ji získal (haluze) a také třeba grafy ukazující dobu, po kterou si ta která samice směla polaskat mládě, které se v houfu před časem narodilo. Při pečlivém studiu získaných dat a jejich statistickém vyhodnocení s úžasem zjistili do té doby netušené skutečnosti. Tak například množství haluzí, kterým odpoledne jedinec A obdaroval jedince B významně korelovalo s dobou, po jakou jedinec B šimral jedince A ráno na zádech. Šimrání na zádech (lépe pečování, „grooming“) je tedy „komoditou“, se kterou opice obchodují podobně jako s potravou! Další takovou „komoditou“ je mládě. Mládě vyvolává v samicích, které s ním přijdou do styku, pečovatelskou touhu („mazlivou“), avšak jeho matka ho žárlivě střeží a nedá. Leda… že by loudilka zaplatila. A vskutku - ukázalo se, že doba, na jakou matka C zapůjčí samici D své dítě k pomazlení, je přímo úměrná době, po jakou samice D pečuje (víská) v příslušném období o matku C. Půjčování potomka je tedy další komoditou, s jakou se v říši primátů obchoduje. Pozorování se však zkomplikovalo velmi rozdílnými nálezy v různých situacích, což uvedené výsledky podstatně znehodnocovalo a interpretaci ztěžovalo. Přišlo se však na to, že tyto rozdíly lze vysvětlit rozdílem v počtu mláďat, která jsou k disposici: bylo-li v houfu mláďat víc, k jejich „zapůjčení“ stačilo mnohem menší úsilí než tam, kde bylo mládě široko daleko třeba jenom jedno. Vyjevil se tak jeden z ekonomických zákonů, že to, čeho je mnoho, hodnotu ztrácí, kdežto to, čeho je málo, je vzácnější v obojím smyslu (množství i ceny). To také souvisí s rozdílem mezi konkurencí („levněji“ - více mláďat) a monopolem („draho“- jedno mládě). Lze tedy tušit, že opice vskutku obchodují. Jejich zbožím i platidlem zároveň je vískání a drbání, rozdávání haluzí, poskytnutí mláděte a možná i další „komodity“, o kterých dosud nemáme tušení.
(bez záruky)