Warning: array_key_exists(): The first argument should be either a string or an integer in D:\Inetpub\webs\924517_web\www\lang_set.inc.php on line 7 Prof. MUDr. Cyril Höschl DrSc. FRCPsych.

„Očima Cyrila Höschla“. Reflex 34/2005, str. 14.

25. 8. 2005


Dobry den pane Höschle,
chtěla bych se Vás touto cestou zeptat na jeden problém ohledně léčby lidí, kteří se pokusili o sebevraždu. Je v případě přežití povinná jakákoliv hospitalizace nebo terapie? Pokud ano, kdo rozhoduje kde a jak dlouho bude probíhat? Je možná místo hospitalizace nějaká forma terapie? Jakou formu byste vy osobně doporučil, popř.kde konkrétně?
Dekuji za Váš čas, Barbora Bratová.

V této oblasti není legislativa ani dost jasná ani příliš direktivní. Lékař může pacientovi po sebevražedném pokusu doporučit psychiatrickou péči, ale ta je možná pouze, jestliže s ní pacient souhlasí. K hospitalizaci nebo k léčbě bez souhlasu musí totiž být splněny dvě základní podmínky: 1. pacient jeví známky duševní choroby nebo intoxikace a 2. pacient ohrožuje sebe nebo své okolí. V praxi to znamená, že diagnóza duševní choroby nebo intoxikace nemusí být potvrzena, dokonce nemusí být ani pravdivá. To je tím, že přesnou diagnózu v situaci, kdy dotyčný není ani léčen ani pozorován ve zdravotnickém zařízení a většinou ani nespolupracuje, není prostě možné určit. Zákon proto požaduje pouze, aby dotyčný jevil známky takového chování či jednání, které o duševní chorobě nebo intoxikaci svědčí. To, že duševní choroba či intoxikace posléze třeba nebude potvrzena a pacient bude propuštěn, nemůže být přičítáno k tíži lékaře, který léčbu doporučil, protože zákon jistotu v diagnóze z výše uvedených důvodů nevyžaduje a ani vyžadovat nemůže. Vyžaduje pouze, aby pacient jevil známky choroby. Ty se však musí pečlivě zaznamenat do dokumentace. V případě nedobrovolného přijetí se postupuje podle Úmluvy o lidských právech a biomedicíně, článku 7, odst.1 a článku 8 odst. 6 Listiny základních práv a svobod, dále §23 a §24 Zákona o zdraví lidu č. 20/1966 a podle §191 a)-g) občanského soudního řádu. Z toho všeho vyplývá, že je to vždy lékař, kdo medicínsky zhodnotí, zda je pacient schopen vyslovit platný souhlas nebo nesouhlas s léčbou a zda jde o neodkladný výkon k záchraně života nebo zdraví pacienta. Podle toho doporučuje další postup. Proběhlý pokus o sebevraždu ještě sám o sobě v následném období nemusí naplňovat důsledně oba body (1. a 2.) uvedené shora. V případě hospitalizace proti vůli nemocného musí příslušné zařízení nahlásit do 24 hodin případ soudu a ten musí do 7 dnů o hospitalizaci rozhodnout. Zadržený se může proti rozhodnutí soudu do 15 dnů odvolat. Hospitalizace nesmí být nařízena na delší dobu než jeden rok, kdy nejpozději musí soudní znalec opět posoudit, zda je či není ohroženo pacientovo zdraví. Právní minimum v souvislosti s psychiatrií najdete na http://www.vidacentrum.cz/pravniminimum.php a zařízení, na která se můžete obrátit, potřebujete-li, jsou na http://www.pcp.lf3.cuni.cz/sddz/kde_n.htm.
(bez záruky)