"Očima Cyrila Höschla". Reflex 25/2004, str. 15.

24. 6. 2004


Pane doktore:bývá následkem sclerosis multiplex i něco jako psychóza nebo je to jen laicky vulgární dojem? Děkuji.Ing. Miler

Pojem skleróza je laicky používán a chápán velmi nesprávně. Označuje se jím běžně jakákoli roztržitost, zapomnětlivost či úbytek duševních schopností. Tak se stalo, že při jeho vskutku odborném užití může dojít u pacienta k nedorozumění. Skleróza je především pojem patologicko-anatomický. Jak napovídá základ „sklero-“ [řec. první část slov s významem suchý, tvrdý], označuje chorobné zatvrdnutí tkáně, například cév, v jejichž stěnách se mohou ukládat cukry a lipidy a vytvářet sklerotické pláty. Vyústěním aterosklerotického procesu je tzv. aterom. Ten se může proměnit z tuhého plátu v jakousi polotekutou formu, která může vést k prasknutí takovéhoto útvaru a jeho vyhřeznutí do průsvitu cévy nebo k jejímu ucpání.Takto postižené cévy jsou hůře prostupné pro živiny popř. zcela vyřazené, mohou praskat (to je tzv. iktus, zejména při vysokém krevním tlaku), a to vede k postižení tkáně, například mozkové, která je pak nedostatečně zásobena kyslíkem a živinami nebo dokonce přímo mechanicky postižena krvácením. Vinou takového postižení dochází k úbytku paměti, vědomí a jiných funkcí mozku. Toto je však pouze jeden z mnoha mechanismů, jak k postižení paměti a intelektových funkcí dochází. Nejznámější z nich – Alzheimerova demence – vůbec není způsoben tímto procesem, nýbrž degenerací nervových buněk a jde o něco zcela jiného, i když v některých případech se tato postižení mohou kombinovat. Proto není na místě u demencí obecně hovořit o „skleróze“. Skleróza naopak může postihnout i jiné tkáně než mozek. Kožaři například znají pojem sklerodermie (onemocnění s tuhými ložisky na povrchu těla). V neurologii se pojmem „skleroza“ označuje několik onemocnění, které nemají s aterosklerózou nic společného. Vedle amyotrofické laterální sklerózy je to především roztroušená skleróza (sclerosis multiplex, RS), která je v naší oblasti nejrozšířenějším organickým onemocněním nervové soustavy u lidí mezi 20. a 40. rokem života. Je to zánětlivé onemocnění s postižením neuronálních obalů, tzv. myelinových pochev, které je pravděpodobně způsobeno tím, že nervová tkáň je napadána vlastními protilátkami (tzv. autoimunní proces). Můžeme si představit, že jde o omyl „v rozpoznávání“ nepřítele nebo „gól do vlastní branky“. Nejčastějšími příznaky jsou poruchy zraku, očních pohybů, citlivosti (čití), úbytek svalové síly a koordinace pohybů (to může vést až k invaliditě na vozíku) a kontrola svěračů (moči, stolice). Vzácněji jsou epileptické záchvaty. Nejde tedy primárně o demenci, cévní „sklerózu“ ani o psychózu; psychické poruchy nejsou v popředí klinického obrazu, inteligence se dlouhá léta může držet nedotčena na vysoké úrovni a vyskytnou-li se psychické poruchy, pak bývají druhotné vinou postižení, handicapu a situace. V některých případech však přece jen k úpadku duševních schopností – myšlení, logického uvažování a paměti – může dojít, ať již na přechodnou dobu nebo i trvale, což je naštěstí vzácné. Asi 50% případů má totiž docela příznivý průběh (déle než 25 let). Asi 30% nemocných je ještě po 18 letech trvání nemoci plně zaměstnána. Nemoc probíhá v náporech (atakách), mezi kterými obtíže vždy načas povolí. Remise, tj. období mezi atakami, kdy je dotyčný bez obtíží, mohou trvat i několik let. Více informací najdete na http://www.ereska.cz/ , kde jsou také odkazy na zájmová a odborná sdružení se zaměřením na tuto chorobu, hovorově nazývanou též ereska (RS=roztroušená skleróza).
(bez záruky)