"Očima Cyrila Höschla". Reflex 24/2004, str. 15.

17. 6. 2004


Vážený pane Höschle,
zajímal by mě Váš názor na následující: 1. Vliv psychiky při léčbě nemocí, zejména chronických či nevyléčitelných, případně vliv psychiky na vznik těchto nemocí. Podle mého názoru se duševní rozpoložení pacienta při léčbě příliš nebere v úvahu (pokud se přímo nejedná o psychickou poruchu), velký důraz se klade na medikamenty. Je podle Vás možné tyto (případně i jiné) nemoci vyléčit pomocí duševních technik (např. jóga, tzv. hladiny alfa, autosugesce a pod.)?
2. Možná se pletu, ale domnívám se, že neexistuje nemoc (nebo jich je absolutní minimum), ze které by se alespoň jeden člověk nevyléčil. Z hlediska statistiky je takový vyléčený jedinec "bezvýznamný", zmizí v moři ostatních, nevyléčených. Ale ten člověk se přece vyléčil! Zajímalo by mě, jestli věda zkoumá právě a pouze takovéto skupiny uzdravených (bez ohledu na počet nevyléčených), aby se zjistilo, zda neexistuje nějaký společný faktor přispívající k uzdravení z dané nemoci. Děkují za odpověď
S pozdravem Tomáš Pinkas

Duševní rozpoložení a činnost mozku nepochybně mají vliv na rozvoj, průběh i léčbu různých nemocí. Nezapomínejme, že mozek je také důležitá žláza, která kromě psychiky „produkuje“ také hormony a řídí v těle kdejaký orgán včetně těch, které se podílejí na imunitě (obranyschopnosti). Traduje se, že rány se vojákům ve vítězných armádách hojí lépe než v armádách poražených. Ostatně i sportovci o tom vědí své. V boji s vleklými chorobami hraje odhodlání a vůle velikou roli. Optimismus zlepšuje průběh, deprese většinou naopak. Depresivní nemocní s infarktem myokardu mají horší průběh onemocnění a vyšší úmrtnost než nedepresivní, byť se stejnou základní diagnózou. Takto se také vzájemně podporují například deprese a diabetes mellitus. Proto součástí správné léčby těchto onemocnění musí být i léčba souběžné psychické poruchy. Vliv psychiky však nepřeceňujme. Mnoho nemocí nelze překonat ani optimismem ani vírou či vůlí. Nakonec zemřeme všichni, ať si o tom myslíme cokoli. Jsou situace, jedy a mikrobi, proti kterým se zkrátka pouhou psychikou neubráníme. I slavná zakladatelka Křesťanské vědy (Christian Science) Mary Eddyová-Bakerová, která hlásala, že nemoc je důsledkem selhání víry (věříme-li dokonale v dokonalého Boha, nemůže se vloudit chybička), sama tajně navštěvovala lékaře, kteří její názor rozhodně nesdíleli. Je sice pravda, že se dožila 89 let, ale to se dnes dožije kde kdo i bez víry. Jinými slovy, patoplastických (tj. nemoc formujících) činitelů je mnoho a psychika je pouze jedním z nich. „Duševní techniky“ tu a tam pomáhají, ale když jde do tuhého, doporučuji přece jenom zlomenou nohu dát do sádry, na meningitidu antibiotika a zanícené slepé střevo určitě spíš vyříznout než zaříkávat. K Vaší druhé otázce: hledání „faktorů přispívajících k uzdravení z té které nemoci“ je hlavní náplní lékařského výzkumu. Jedním z postupů při tom je i zkoumání důvodů, proč někdo neonemocní nebo proč se na rozdíl od jiných nemoci ubrání. Krásným příkladem je plavba Jamese Linda na lodi HMS Salisbury (1747), kde odděloval skupinám námořníků různou stravu, až zjistil, že kurděje (nemoc projevující se ošklivým krvácením dásní a padáním zubů) nedostanou pouze ti, kteří dostávají jižní ovoce. Tak byl vlastně objeven vitamín C. Podobných příkladů jsou desítky.
(bez záruky)