"Očima Cyrila Höschla". Reflex 11/2004, str. 16.

18. 3. 2004


Pry byla za totality zneuzivana psychiatrie;je to pravda? Na vojne jsem mel pokus o sebevrazdu,na uzavrenem oddeleni jsem si uzil veci, to nebyla asertivni lecba, jsem laik,ale nikdo neuveri.
Ctenar

Tlak společnosti, která ke své vlastní ochraně používá (a někdy zneužívá) represivní nástroje, na zneužití psychiatrie, se objevuje více méně ve všech režimech moderní historie. Nezapomeňme, že účelem velkých „rurálních“ psychiatrických léčeben, které u nás vznikaly na přelomu 19. a 20. století daleko od měst, bylo mimo jiné uklidit rušivé jedince ze zorného pole „slušné“ společnosti. Brutální podoby však tento tlak nabývá v režimech totalitních. Tam, kde vládla komunistická strana, snažila se mnohdy obejít pochybné, pracné a zvenčí přece jen viditelné prokazovaní deliktů legální cestou a uklízet nepohodlné odpůrce režimu coby psychiatrické případy: bez soudu a bez odvolání. V SSSR se navíc mělo za to, že kdo nesouhlasí s komunismem, musí být duševně vyšinutý. U nás psychiatrie nebyla zdaleka tak zneužívána jako v některých jiných socialistických zemích (zejména v SSSR – tzv. psychušky), ale několik případů se i u nás vyskytlo. U některých se později ukázalo, že skutečně šlo kromě politického odporu také o psychopatologii, u jiných psychiatrický personál situaci řešil tichou cestou. Když např. Stb před návštěvou významného státníka či vpředvečer 1. máje přivezla k hospitalizaci „potenciální narušitele pořádku“, psychiatři je nechali přespat a druhý den je propustili. Pro poctivost řekněme, že psychiatrie byla zneužívána i z druhé strany, tj. ve prospěch politicky pronásledovaných. Pobyt v léčebně zachránil leckterého disidenta před vězením, invalidní důchod byl východiskem, když nebylo možné sehnat normální práci, a modrá knížka zase znamenala vysvobození pro lidi, kteří z důvodu náboženského přesvědčení odmítali nosit zbraň. Psychiatrie je na rozdíl od ostatních lékařských oborů tak svůdná pro politickou moc zejména proto, že se zabývá poruchami chování a má výrazný přesah do společenské sféry. Jestliže její původní účel, tj. léčit duševně nemocné, zůstane stranou, hrozí nebezpečí, že začne přejímat odpovědnost za jevy nepochybně přesahující rámec medicíny: za alkoholismus, drogy, kriminalitu, nezaměstnanost, agresivitu, terorismus, sektářství, šarlatánství apod. Může tak získat quasipolitické postavení, které v demokratickém světě mít nesmí. Proto je tak důležité do budoucna psychiatrii stále vymezovat jako obor medicíny, který se zabývá chorobami mozku, a střežit její hranice. Ostatní lékařské obory sice také byly za II. sv. války příšerně zneužity (studium popálenin na dětech v Osvětimi, pokusy v podtlakové komoře v Dachau, pokusy na lidech s infekcemi a sulfonamidy po atentátu na Heydricha, sterilizace žen v zájmu veřejného zdravotnictví aj.), ale mimo válku šlo spíš o ojedinělé zrůdnosti než o způsob vládnutí.
(bez záruky)