Warning: array_key_exists(): The first argument should be either a string or an integer in D:\Inetpub\webs\924517_web\www\lang_set.inc.php on line 7 Prof. MUDr. Cyril Höschl DrSc. FRCPsych.

"Očima Cyrila Höschla". Reflex 9/2004, str. 15.

4. 3. 2004


Dobrý den, mám dotaz: V Reflexu č.7 mě po prvním zběžném prolistování praštily do očí fotky z výstavy Tento měsíc menstruuji a vzápětí fotka z další výstavy Moje soubory - "umělkyně na WC". Přemýšlím, co je ještě umění a co už psychiatrická úchylka. Jak to vidíte Vy?
Děkuji, Marie Kubešová

Některé duševní poruchy skutečně můžeme nahlížet jako originální, neotřelé, zvyklostem se vymykající typy prožívání a chování. Proto choroba a tvorba je stále se vracejícím tématem, které mapuje pomezí šílenství a geniality. Někdy se dokonce zdá, že například schizofrenie je určitou daní za kreativitu (tvořivost). J.L. Karlsson publikoval v roce 1981 práci, ve které shrnul šetření u vzorku 9.379 příbuzných I. stupně duševně nemocných osob, které srovnal se 171.000 lidí obecné populace na Islandu. Zjistil, že mezi příbuznými psychiatrických pacientů se v porovnání se „zdravou“ populací častěji vyskytují autoři knih, že mají vyšší vzdělání a že jsou častěji citováni v různých „Kdo je kdo“, mnohdy pro tvůrčí činnost. Mnoho významných umělců trpělo duševní poruchou. Jakoby obyčejný, spokojený, konvenční život nepředurčoval své nositele k velkým uměleckým dílům, která – pomineme-li nutný talent – bývají vykřesávána z osudové nespokojenosti se světem a se sebou samým. Navíc právě onen talent souvisí se schopností originálního, odlišného, nezvyklého pohledu na určitou věc či problém. Proto nás velká díla nejen povznášejí a ohromují, nýbrž také překvapují, burcují, provokují a často i znechucují. Tohoto vztahu mezi dílem a jeho konzumentem ovšem také chladnokrevně využívají ti, kteří vědí, že i negativní emoce jsou emoce, že emoce usnadňují zapamatování a tedy marketing, a že provokovat a znechucovat je také způsob, jak se proslavit a dokonce i vydělat peníze. To samo o sobě ještě není chorobou. Nedostatek studu a neznalost míry vkusu také ještě sama o sobě není chorobou. Abychom mohli cokoliv z toho, co se nám nelíbí, psychiatrizovat, museli bychom každý jednotlivý případ posoudit individuálně, a to odborně. Psychiatrické diagnózy mají svá kritéria, asi jako klíč k určování rostlin, která musí být splněna, abychom mohli hovořit o chorobě. Umělecké výtvory typu „Tento měsíc menstruuji“ či "Umělkyně na WC" mohou být sice projevy poruchy osobnosti, ale také nemusí. Psychiatr z principu nemůže na Vaši otázku odpovědět, neboť umění (umělecké dílo) samo o sobě nemůže být psychiatrickou úchylkou. Může být pouze chorobným projevem svého tvůrce, takže hodnotit by se musel jeho autor. To by ale nejprve musel být vyšetřen psychiatrem. Pak by se ale na celý případ vztahovala povinná mlčenlivost lékaře, takže byste se odpovědi asi stejně nedočkala. A propos – chorobné projevy jsou obsaženy i v dílech, která možná budí váš obdiv: v Ravelově Boleru, v některých obrazech van Gogha a v mnoha dalších. Mnozí psychiatričtí pacienti vytvořili nesmrtelná díla. K tomu, abychom zjistili, které menstruující umělkyně upadnou v nenávratné zapomnění, nepotřebujeme celou záležitost psychiatrizovat. Stačí počkat. Někdy staletí, někdy pár dní.
(bez záruky)