"Očima Cyrila Höschla". Reflex 4/2004, str. 14.

29. 1. 2004


Dobrý deň, chcel by som sa spýtať, prečo sme "lechtivy".
Ďakujem, Peter

Náš mozek je vybaven speciálními zařízeními na tvorbu emocí, kterými označuje a nálepkuje informace, které zpracovává a ukládá do paměti. Tam jsou uloženy i s těmito emočními „vinětami“. To je zřejmě nesmírně důležité pro přežití. Základní emocí je strach. Kdo ho nemá, špatně dopadne. Jenže kdo se pouze bojí, ničeho nedosáhne a také špatně dopadne. Je tedy třeba odlišit skutečné hrozby od neškodných podnětů. Schopnost takového odlišení se získává učením a neustálým poopravováním oněch „vinět“. Když světu nerozumím, neumím odlišit reálné hrozby od falešných a nevím, co je jak důležité, mozek zapíná tzv. kontextuální úzkost. Jinými slovy, bojím se pro jistotu stále, ale nevím čeho. Kromě strachu a úzkosti jsou důležitými emocemi bolest, deprese a naopak veselá nálada (smích). Zatímco deprese, bolest, strach a úzkost nám z hlediska vývoje lidstva zachraňují život, jejich dlouhodobé prožívání ničí organismus. Tomu brání ona poslední emoce, smích, která je protiváhou škodlivého působení jinak záchranných záporných emocí. Nedávno proběhla ve světě série pokusů, kdy testovaným osobám byly předkládány humorné obrázky či anekdoty a zároveň byla zobrazovacími metodami zjišťována míra aktivity jednotlivých částí mozku. V některých pokusech byly soubory dva: jeden měl vtipy s pointou, druhý – kontrolní - bez pointy, aby se odlišil vliv ostatních faktorů a zůstal pouze vliv vlastního prožitku legrace. Ukázalo se, že smích při pochopení pointy aktivuje některé oblasti čelního laloku mozku, které jsou zodpovědné za „kognitivní funkce“, čili pochopení, dále části motorické kůry, která zřejmě obsluhuje svalový aparát, jenž zajišťuje roztažení ústní štěrbiny a další fyzické projevy smíchu, a nucleus accumbens, což je jedno z center libosti, jež je součástí tzv. libostních struktur mozku, které se zapínají při nějaké libé odměně („reward systems“). Tyto studie zároveň ukazují, proč někteří lidé nemají smysl pro humor a proč ho jiní nadužívají. Při postižení některých oblastí čelního laloku se ztrácí schopnost pochopit pointu a tedy vtipnost anekdoty. Tato schopnost je též otázkou talentu. Při depresi, která je poruchou celého emočního systému, se vytrácí schopnost prožít radost. Naproti tomu aktivace těchto „libostních“ struktur smíchem snižuje vnímání bolesti, brání negativním účinkům stresu a zvyšuje odolnost k infekci. Humor je jedním z nástrojů emocionálního učení, které nám pomůže odlišit skutečné ohrožení od pomyslného („to nic, to byla jen sranda“). Všimněme si, že je svým způsobem opakem podezřívavosti (paranoidity) a úzkosti. Paranoici mají pramálo smyslu pro srandu. Vtipem lze někdy uvolnit napjatou atmosféru. Chápání anekdot je vázáno na jazyk. Odzbrojující a ozdravný účinek humoru je však s ohledem na výše zmíněnou důležitou vývojovou funkci třeba zapínat i tam, kde „pochopení“ nelze na jazyk vázat: u malých dětí a samozřejmě i u jiných živočišných druhů než u člověka. A tím odpovídám na Vaši otázku: je to lechtání dětí (ale i štěňat a koťat apod.), které tuto funkci zajišťuje. Zapíná oblasti smíchu, trénuje celé řehtací zařízení, nacvičuje kontrast mezi skutečnou hrozbou a hrozbou „jako“ (hra) a pomáhá tak porozumět světu, do kterého vrůstáme. A v dospělosti nám naštěstí kus lechtivosti zůstává zachován.
(bez záruky)