"Očima Cyrila Höschla". Reflex 3/2004, str. 15.

22. 1. 2004


Běžně se dozvídáme, že kromě vědomí v nás pracují také nevědomé pochody, tj. takové, které zpracovávají v naší mysli podněty z vnějšího světa i z naší paměti, ale my o tom nevíme a nemůžeme je nahlédnout, nevíme, co se v nás děje. Psychologové s takovou představou běžně počítají a nikdo o tom nepochybuje. Dá se ale tato psychoanalytická představa nějak objektivně dokázat s využitím poznatků a nástrojů současné vědy?
Jaroslav F., Brno

Je zvláštní, že přítomnost nevědomé mysli člověka znepokojuje víc než fakt, že většinu svého těla rovněž neovládá. Až na pár příčně pruhovaných svalů, které nám umožňují hýbat se, a několik funkcí, které ovládáme vůlí jen částečně (dýchání), je naše tělo stroj, který z převážné části vůbec nemáme pod vědomou kontrolou. Neumíme si – až na výjimky – na povel posouvat potravu ve střevech, stahovat zorničky, ježit chlupy na rukou nebo spouštět a řídit milióny chemických pochodů. Nezávislost tělesných procesů na našem vědomém rozhodování je dokonce možná nezbytnou podmínkou toho, abychom vůbec mohli fungovat. Kdyby nám pánbůh teď naše těla svěřil k řízení, dopadlo by to nepochybně ještě hůř než kdyby nám svěřil k řízení obří boeing se vším všudy. Funguje-li takto nevědomě tělo, proč by tak nemohla fungovat i mysl? Dokladů o tom má psychologie i medicína mnoho. Za všechny alepoň jeden příklad: Někdy se při studiu vnímání a zpracování informací používá test, kterému se říká zpětné maskování. Pokusná osoba při něm uvidí na monitoru obrázek, řekněme květinu, který je vzápětí překryt jiným. Tento druhý obrázek je sestaven z prvků vyvedených stejnými barvami jako byl obrázek první, ale na rozdíl od prvního nic konkrétního neznázorňuje. Je-li časový interval mezi obrázky delší než 30 milisekund, dojde k vědomému zpracování prvního obrazu a testovaná osoba ví, co zahlédla a umí to pojmenovat, i když to nevidí. Je-li interval kratší než 30 milisekund, obrázek se do vědomého zpracování mozkem nedostane a testovaná osoba neví, co viděla. V takto uspořádaném výzkumu lze měnit podněty (obrázky), nastavovat různé procesy a sledovat, jak se mění výsledky. Jestliže na prvním obrázku je odporný pavouk, vyvolá i při zpětném maskování pod 30 milisekund vegetativní reakci (zmenšený kožní odpor), jaká se objevuje při něčem nepříjemném a strach budícím. Přitom dotyčný vůbec neví proč, neboť jeho vědomé já nic nevidělo! To je krásný příklad nevědomého zpracování informace, která se do vědomí vůbec nedostala, ale mozek s ní přes to pracuje a ona působí. Nevědomí lze tedy studovat i z pohledu a s využitím nástrojů současné vědy.
(bez záruky)