25. 12. 2003
Z Vašich odpovědí a z projevů různých odborníků na chování by člověk usoudil, že ke světu nezaujatě shlížíte jako včelař do úlu a že Vás nic nemůže překvapit nebo rozčílit. Má psychiatr – kromě toho, že sám může zešílet, jak jsem se v Reflexu poučil minule – také záchvaty vzteku z běžných stupidností, s jakými se obyčejný člověk denně setkává?
Josef Kovář
Důsledky lidského hlupáctví nešetří nikoho. Pominu-li skutečnost, že „doma není nikdo prorokem“ a že psychiatři a psychologové jsou často sami odstrašujícím příkladem toho, proti čemu horují, tak také jsou, jako kdokoli jiný, každodenní obětí neuvěřitelné stupidity, která nás obklopuje a přivádí k bezmocnému zoufalství. Každý ten drobný příklad vypadá jako malichernost, ale tisíckrát nic umoří osla. Taková hloupost: ředitelé vědeckých institucí musí několikrát do roka, vždy, když jejich ústav žádá o grantové peníze u některé zdejší grantové agentury, předložit svůj výpis z trestního rejstříku. V době největšího náporu práce se seberu a jedu na Pankrác stoupnout si do fronty, ač mi do mého rejstříku nic není. Nikdo to za mne udělat nemůže, musím tam osobně. Výpis však platí jen několik měsíců a pak hezky znovu. Než se dožiji penze, budu na Pankráci štamgastem. Nemáš pro mne, vládo, lepší zábavu? Nechceš například místo toho dát zavřít ministra, který má v rezortu ředitele-kriminálníky a nám ostatním dát pokoj? Nebo: v našem ústavu – světe div se – jako první vlaštovka světového pohybu opačným směrem pracuje mladá americká vědkyně. Přestože o ni velice stojíme a ona o nás, přesto, že v úpravě anglicky psaných vědeckých článků je nenahraditelná a přesto, že je velkým přínosem v našem novém výzkumu, nemá pracovní povolení. Požádala o něj před několika měsíci. Aby ho dostala, museli jsme nejprve prokázat, že na ono místo nemáme „našeho člověka“ a potvrdit zástupu všelijakých zabloudilých farářů, bezdomovců a pacifistů, které nám poslal úřad práce, že to místo pro ně opravdu není nejvhodnější. Už už jsme uspěli, ale chyba lávky: povolení by dostala, ale to by musela mít pracovní vízum, což nemá. Tak si o něj požádá. Myslíte? Chyba lávky. U nás o vízum žádat nemůže, protože tu už je. Žádat o vízum se přeci musí zvenku. Řešení: pojede do Německa nebo do Polska, tam požádá o naše dlouhodobé vízum, na něj přijede a dostane pracovní povolení. Mezitím uplyne celá doba, po kterou chtěla a mohla zůstat na našem pracovišti, a po kterou ji jeden můj kolega platil (a platí) ze svého, protože se za náš stupidní systém stydí, nechce jí naši zem úplně znechutit a zároveň pociťuje jako do nebe volající trapas, že americká vědkyně nemá v Čechách na jídlo, protože vše, co měla, dala za podnájem. Náš kolega, mladší než ona, dlí t.č. na studijním pobytu v Kanadě. Má veškeré zaopatření plus 80 000.- dolarů ročně, to vše od kanadské univerzity. Tohle se dít v úlu, i včelaře by trefil šlak.
(bez záruky)