"Očima Cyrila Höschla". Reflex 47/2003, str. 15

27. 11. 2003


Pane profesore,
chtěla bych se zeptat,jaký je rozdíl v příznacích mezi schizoidní neurózou a schizofrenií a jestli se psychické potíže objevující se v souvislosti se schizofrenními poruchami dají řešit i jiným způsobem, bez použití léků.
Děkuji. K.Žáková

Váš dotaz je příležitostí k malé osvětě napravující zmatení některých psychiatrických pojmů, ke kterému dochází vinou jejich lehkomyslného používání ve sdělovacích prostředcích. Předně, žádná schizoidní neuróza neexistuje. Neuróza je onemocnění, jehož hlavním příznakem je úzkost a od ní se odvíjí většina ostatních potíží. Neurotik nemá narušen kontakt s realitou, nemá bludy ani halucinace. Pokud trpí poruchami paměti, pak jde převážně o nesoustředěnost, nikoli o demenci. Naproti tomu schizofrenie je psychóza. Psychóza je závažné duševní onemocnění charakterizované ztrátou kontaktu s realitou, která je buď chybně vnímána (iluze, halucinace) nebo zpracovávána (poruchy myšlení, bludy). Řecké schizein = štípat zde neznamená ani tak ono pověstné rozdvojení osobnosti na „Jekylla a Hydea“, ale daleko spíše rozštěpení jednotlivých kvalit psychiky. Myšlení může být do značné míry odpojeno od pohybů, což se projeví nepřiměřenou ztuhlostí nebo podivnými stereotypními pohyby (katatonie). Může být také odpojeno od emocí, takže hrůzný myšlenkový obsah je provázen nepřiměřeně neutrální emocí a naopak (tzv. emoční inkongruence). V sociální oblasti se schizofrenie často projevuje určitým stažením, izolací, citovou zploštělostí. K dalším příznakům patří chorobné zapadnutí do vnitřního světa (autismus) a další. Toto onemocnění se vyskytuje zhruba ve dvou základních typech. První je spojen s tzv. pozitivními příznaky (bludy, halucinace), nemá prakticky žádný nález na mozku zjišťovaný zobrazovacími metodami, kognitivní funkce (což je jemnější termín pro intelektový výkon v různých oblastech) jsou dlouho zachovány a příznaky často ustupují po klasických antipsychotických lécích. Druhý typ je spojen s příznaky negativními, tj. emoční oploštělostí, nezájmem o okolí, chudostí řeči a sociálním stažením. U tohoto typu se pomocí zobrazovacích metod nachází úbytek mozkové kůry a v neuropsychologických testech zhoršení kognitivních funkcí. Nemocní druhého typu na klasická antipsychotika reagují málo nebo se po nich dokonce i zhorší. Zde jsou na místě vždy antipsychotika druhé generace, která působí příznivě i na negativní příznaky. Správná léčba schizofrenního onemocnění vždy zahrnuje antipsychotika, protože v současné době je nelze nahradit ničím účinnějším. Pomocnou léčbou je psychoedukace, tj. práce s pacientem i s rodinou, které se vysvětluje povaha onemocnění a zásady léčby. K dalším metodám patří psychoterapie, rehabilitace a trénování návratu zpět do společnosti (resocializace). Asi u třetiny nemocných se stav upraví, u třetiny přetrvávají různé potíže a třetina přejde do chronického (vleklého) stadia. Předem rozhodnout, do které skupiny ten který pacient patří, neumíme. To, co jste měla zřejmě na mysli schizoidní neurózou, je schizoidní porucha osobnosti, což není schizofrenie, ale stav charakterizovaný povahovými rysy, které schizofrenii připomínají, jako je určitá netečnost k okolí, stažení do sebe a neschopnost prožívat vřelé city. Zde léky na místě nejsou.
(bez záruky)