"Očima Cyrila Höschla". Reflex 45/2003, str. 15

13. 11. 2003


Vážený pane Höschle,
Máte nějaký "zaručený" postup jak: 1. rychle usnout (a ne se dvě hodiny jen tak převalovat...) - 2. nemít příliš živé sny (a ráno přemýšlet o tom, jestli co se doopravdy stalo a co byl sen) - je to vůbec normální? 3. jak se nebudit sám od sebe 5 minut předtím, než zazvoní budík?
Myslím, že hlavně v oblasti živých snů byste mohl mít nějakou zajímavou psychologickou poučku :)
S pozdravem
Tomáš Greif
PS. Pozdravujte všechny v redakci REFLEXu.

Spánku a snům už bylo v Reflexu věnováno několik sloupků (Reflex 39/2002,s.17-snění; 52-sny), na které rovněž odkazuji. Nemůžete-li usnout, měl byste hledat příčinu. Buď na sebe máte zvýšené nároky a jste netrpělivý, nebo skutečně trpíte poruchou spánku. V druhém případě se vyplácí začít vždy od toho nejjednoduššího: je místo, kam ke spánku uléháte, ke spaní opravdu vhodně uzpůsobeno? Je tam tma? Není přetopeno (paneláky)? Je čerstvý vzduch? Není tam nakouřeno? Nespí s Vámi v místnosti tchýně nebo kamarád kamaráda vašeho kolegy? Není tam hluk (televize, rádio)? Teprve po vyloučení všech těchto rušivých faktorů přejděte k sobě: nepijete příliš kávy navečer? Nerozčilujete se u televize nebo nad knihou? Nehádáte se v rodině pravidelně večer? Ti, které četba na noc ruší, by před spaním číst neměli, a naopak. Je třeba mít na paměti, že postel slouží pouze ke spaní, občas k sexu a výjimečně k ležení v nemoci. K ničemu jinému by neměla být používána, sic může dojít k jejímu reflexnímu provázání s jinými, nevhodnými motivačními okruhy: s jídlem, hrami, s prací, pletením, televizí aj. Vyloučíte-li všechny tyto vlivy, dojde na medicínu: netrpíte úzkostnou nebo depresivní poruchou? To může zjistit Váš lékař. V prvním případě se vám před usnutím honí v hlavě myšlenky a obavy, co bude zítra, co jste všechno nezvládl, co vás čeká. Proto nemůžete usnout. Ve druhém případě je nespavost součástí poruchy. „Zaručená“ náprava spočívá v kombinaci léků proti depresi, léků proti úzkosti a psychoterapie. Prášky na spaní situaci neřeší, pouze zakrývají. Příliš živým snům se dá předejít například antidepresivy (musí je ordinovat psychiatr nebo všeobecný lékař) a změnou životního režimu, například posunem doby, kdy jdete spát a kdy vstáváte. U dětí často pomůže změna psychické zátěže (většinou spíš zvýšení než snížení) – jít dřív do školky či do školy, přibrat si ve škole další jazyk, kroužek, hru na hudební nástroj, rytmiku nebo sport. Někdo má divoké sny celý život a žádnou duševní chorobou netrpí. Předčasné probouzení může být důsledkem určité přepečlivosti, zodpovědnosti a úzkostnosti (obsese), nebo také deprese. Jde-li o pět minut, je to nejspíš první případ. Tam někdy stačí posunout buzení o 10-20 minut dopředu nebo dozadu. Jde-li řádově o hodiny, bývá to důsledek těžší deprese a léčbou první volby jsou antidepresiva. Na ta bych v takovém případě spoléhal opravdu mnohem víc než na psychologické poučky. Selže-li toto všechno, je možné vyhledat specializovanou spánkovou (= somnologickou) laboratoř a dát se podrobně vyšetřit.
(bez záruky)