"Očima Cyrila Höschla". Reflex 41/2003, str. 13.

16. 10. 2003


Vážený pane doktore,
posílám dotazy:
1/ můžete sdělit, z jakých příčin vzniká laktační psychóza, zda-li je dědičná, vyskytuje-li se u jedné matky po každém těhotenství a zda-li má postižená žena předpoklad psychických potíží např. v klimakteriu

2/ zajímá mě Váš názor,jak moc pro uzdravení nemocného je důležité, aby pacient lékaři důvěřoval ( zejména u chronických či dlouhodobých chorob ) a co pro to obě strany mohou udělat

3/ za jak dlouho se "dostaneme na americkou úroveň", míti každý svého psychoanalytika či psychiatra jako důsledek životního stylu a neotravováním okolí stěžováním, nebo předpokládáte, že si vystačíme hlavně s vypovídáním s přáteli jako doposud?

P.S. Ráda čtu Vaše příspěvky. Zajímají mě i Vaše názory tzv. neodborné, neb v tisku bývají rozhovory s lidmi, co podle mě nemají , co říct (Reflexu se netýká).Věřím, že i při Vaší vytíženosti budou pokračovat a přeji Vám mnoho dobrého.

Jitka M.

1) Takzvaná laktační psychóza je stav spuštěný vlivem enormní zátěže, jakou pro ženu představuje těhotenství a porod, a souvisí s hormonálními výkyvy, ke kterým v tom období dochází. Aby se klinický obraz psychózy rozvinul, musí se setkat několik rizikových faktorů najednou, včetně určité vlohy, která je zčásti dána geneticky. Není řečeno, že se onemocnění musí vyskytnout po každém těhotenství té které ženy, ale vyskytne-li se jednou, je větší pravděpodobnost, že se tak stane i při dalším porodu. Prognóza těchto poruch je různá: část se již nikdy neobjeví a vše dobře dopadne, z části se časem vyklube afektivní porucha (maniodepresivita), část se ukáže být prvním výskytem schizofrenního onemocnění. Obojí lze do značné míry léčit. Zatím nemáme možnost, jak předem určit, která z těchto variant nastane. Ale naděje na příznivý průběh je vždycky!

2) Důvěra v lékaře je pro zdárný průběh onemocnění zásadní. Lékař by ji neměl zklamávat nezodpovědným bagatelizováním onemocnění či způsobem chování, pacient a jeho okolí zase tím, že bojkotuje léčbu a posuzuje lékaře podle jiných než profesionálních kvalit.

3) Možností, jak zvládat nápory života, je mnoho, přáteli počínaje a psychiatry konče. A mezi tím je sport, kultura, náboženství, koníčky a mnoho dalšího. Psychiatrie ani psychoanalýza za nás život nevyřeší. Nastupují až tam, kde začíná patologie. Ostatně i v té Americe už je to jinak než před 40 lety.
(bez záruky)