"Očima Cyrila Höschla". Reflex 36/2003, str. 13.

11. 9. 2003


Četl jsem o pokusech s červy, u kterých i část bez hlavy, která dorostla po jejich rozpůlení, si pamatovala naučené reflexy při pokusech. Mohlo by to znamenat, že každá buňka může mít svoji paměť?
Děkuji , že jste a dělíte se s námi o zkušenosti
Jiří Pavelka

Rozumíme-li pamětí schopnost uchovávat informace, pak má paměť prakticky všechno, od molekuly až po lidi. V souvislosti s lidskou a zvířecí pamětí se nejčastěji uvažuje o paměti, kterou zajišťuje mozek (viz Reflex ??/200?), o paměti genetické a paměti imunitní. Genetickou paměť zajišťují molekuly DNA. Tato kyselina obsahuje 4 baze: adenin, guanin, cytosin a thymin (A,G,C,T). Kombinace vždy tří z těchto písmen kóduje jednu aminokyselinu. Kódovaných aminokyselin je na 20. Skládají se z nich peptidy a proteiny (bílkoviny). Peptidy a proteiny jsou součástí stavby organismů, mohou mít povahu hormonální, enzymatickou, protilátkovou aj. Paměť o stavebním plánu celého těla je uložena v každé buňce. Set „písmen“, která se spolu přenášejí z generace na generaci a kódují nějakou smysluplnou strukturu, funkci nebo znak, se nazývá gen. Genetická paměť sahá hluboko do historie přírody a funguje prakticky bez našeho vědomí. Imunitní (obranný) systém má také paměť. Často si pamatuje infekci, se kterou se organismus setkal, což umožňuje při dalším setkání lepší obranu. Ta je zajištěna mimo jiné tím, že paměťové buňky (z bílé krevní řady) se při opakovaném kontaktu s týmiž antigeny namnoží a promění. Část z nich pak začne produkovat protilátky. Vy jste ale asi měl ve svém dotazu na mysli pokusy, které v 70.letech minulého století dělal ve své laboratoři v Tennessee dr. Georges Ungar. Ten například nacvičil zlaté rybky vyhledávat nebo odmítat určitou barvu (modrou nebo zelenou). Z jejich mozku pak izoloval peptid o 13 aminokyselinách, který vedl k upřednostňování modré respektive zelené. Má název chromdiopsin. Podobně ameletin je peptid o 6 aminokyselinách získaný z mozků potkanů natrénovaných na určitý tón tak, aby na něj nereagovali únikovou reakcí. Když se ameletin injikoval do mozku nenatrénovaných potkanů, vyvolal u nich zmírnění únikové reakce. Ukázalo se, že byl specifický pro určitou frekvenci a nevyskytoval se u zvířat trénovaných na frekvenci jinou. Přes to, že dnes víme, že mechanismy paměti jsou mnohem složitější, tyto pokusy – včetně těch, o kterých jste četl - poukázaly na skutečnost, že mnoho informací je uchováváno v bílkovinách a že blokádou tvorby bílkovin lze také blokovat zapisování do dlouhodobé paměti.
(bez záruky)