"Očima Cyrila Höschla". Reflex 31/2003, str. 15.

7. 8. 2003


Dobrý den,
ráda bych se zeptala na Váš názor na tuto věc. Dostala jsem kontakt na jednoho lékaře v Chomutově, že prý mi pomůže odnaučit se kouřit. Objednací lhůta byla skoro rok, takže jsem si libovala, že svoji závislost můžu ještě rok nerušeně živit. Nicméně rok uběhl jako voda a já už přes týden nekouřím (kouřila jsem krabičku denně před 10 let). Ehm, řekněme léčba probíhala na bázi jakési elektropunktury, kdy mi do (asi jemu přesně známých bodů) do ouška pouštěl pár voltíku a za pár dnů ejhle, jsem nekuřák. Jsem z toho taková překvapená a opravdu přemýšlím, jestli to není věř a víra tvá tě uzdraví. Ne, že by to ve finále nebylo jedno, ale říkám si, že když to nebylo ani tak finančně náročné (300 Kč) a je to tak účinné proč už to nedělají v každé ordinaci praktického lékaře. Víte o tom něco? Za případnou odpověď děkuji. Jana V.

Vaše otázka mi přihrála na poznámku o průkaznosti léčby vůbec. Nechme teď stranou, že nekouříte teprve týden a že to svede skoro každý i bez akupunktury. Také ponechme stranou účinnost právě této léčby při odvykání. Její mechanismy mohu pouze tušit, ale jsem otevřen nechat se jakýmkoli výsledkem přesvědčit. Důležitá je však Vaše otázka, proč, „když to nebylo ani tak finančně náročné a je to tak účinné, to už nedělají v každé ordinaci praktického lékaře“? Problém je v tom, že dobrý výsledek u jedné pacientky po jednom týdnu je z hlediska velkých čísel naprosto nicotný. Vím, je to kruté, krev ve Vás kypí, ale je to tak. Když včela přiletí do úlu a hlásí, že tam a tam je potrava, ostatní zůstanou klidné. „Svědectví“ musí totiž být mnohonásobné, aby to stálo za akci. V případě průkazu účinnosti léčby se dnes vyžaduje porovnání s kontrolou, tj. s placebem (viz Reflex 22/2003) nebo s neúčinnou variantou téže metody, například vpichem do jiného, neutrálního bodu či pouštěním zanedbatelných „voltíků“. Takové klinické studie musí zahrnovat stovky až tisíce jedinců. Také stojí za to podchytit a porovnat ty, kdož hlásí úspěch, s těmi, kterým to nepomohlo: kolik jich je? Ozývají se nebo mlčí? Sleduje to někdo? Medicíně založené na důkazech se říká „evidence based medicine“. V dobách velkých charismatických profesorů, jako byli u nás třeba Mysliveček, Vondráček či Charvát, se pěstovala „eminence based medicine“ typu „kolego, za život jsem viděl nejméně 5 lidí, kterým mé pilulky pomohly, proto je budete dávat“. To už dnes nestačí, natožpak Vaše svědectví. Ale jsem přesvědčen, že dobrá metoda se nakonec prosadí, podobně jako včelí pastva, i kdyby to byla jen sugesce.
Reflex 31/2003
(bez záruky)